Nový Zéland 30.9.2014 – Paradise & Lord of the Rings

Další ráno jsem měl namířeno do Glenorchy a dál za něj, do oblastí, kde se točilo hodně z Pána Prstenů. Než jsem vyjel, stavil jsem se ještě za Gerritem. Ten měl už sice namířeno zpátky do Aucklandu, ale řikal, že na jeden den by se ještě přidal a tak jsme vzali obě auta a jeli mojí oblíbenou cestou kolem jezera Wakatipu do Glenorchy.

Cesta do Glenorchy

Cesta do Glenorchy

Vzali jsme obě auta, protože já se tam plánoval zdržet o něco dýl. V Glenorchy končí jezero Wakatipu a krajina přechází v široký údolí, lemovaný dva a půl tisíce metrů vysokejma horama. Uprostřed toho širokýho údolí se tyčí hora Mt Alfred se svejma 1386 metrama a poskutuje tak parádní 360 stupňový výhledy do údolí, o čemž jsme se sami přesvědčili. Horskejch výstupů jsme za sebou měli za poslední týdny nespočet a tak nám tohle převýšení 1000m zabralo jen dvě hodiny.

Výhled z Mt Alfred zpátky na Lake Wakatipu a Glenorchy

Výhled z Mt Alfred zpátky na Lake Wakatipu a Glenorchy


Výhled z Mt Alfred na druhou stranu, směrem na Paradise a Mount Ernslaw (2819mnm)

Výhled z Mt Alfred na druhou stranu, směrem na Paradise a Mount Ernslaw (2819mnm)

Dolů jsme seběli (doslova) za 40 minut a vydali se dál po levý straně hory. Mapa nám ukazovala chatu kde by se mělo dát přespat. Když jsme ale dojeli na pozici, kde měla chata bejt, byl tam soukromej pozemek. Vydali jsme se na průzkum a narazili na velice zvláštního pána, kterýho lituju, že jsme zapomněl vyfotit. Ale to v čem bydlel opravdu stálo za fotku.
Nabídnul nám, že můžeme přespat na jeho pozemku a tak jsem si postavil stan a Gerrit spal v autě. Později večer kolem jelo auto s nějákejma mladíkama, zastavili u nás a ptali se, jestli nevíme, kde je tu Isengard (věž / pevnost z Pána Prstenů). Zjistili jsme, že stanujeme právě na okraji Isengardu :)

Obydlí toho zvláštního pána

Obydlí toho zvláštního pána


Koupelna toho zvláštního pána

Koupelna toho zvláštního pána


Přespali jsme na jeho pozemku

Přespali jsme na jeho pozemku


IMG_8079s

Ráno jsme se projeli ještě kousek dál, prohlídnout si ten Isengard a pak jsme se vrátili zpátky k Mt Alfred, že jí objedeme z druhý strany. Cestou jsme přejížděli po mostě přez řeku a Gerrita napadlo otestovat jeho auto. Vjeli jsme s jeho čtyřkolkou do širokýho, štěrkovýho koryta řeky a jezdili kolem. V jednu chvíli nám ale auto chcíplo a nechtělo startovat, ani kontrolky nenaskočili. Měl jsem ve svym autě startovací kabely a tak jsem zkusil se svym autem jet korytem ke Gerritovu autu. Nebyl jsem si uplně jistej, jestli vůbec k němu budu moct dojet, ale než jsem to stačil realizoval, zastavilo nám naštěstí auto s jednou místní slečnou, která nám pomohla :)

Po cestě

Po cestě


Slečna nás zachránila :)

Slečna nás zachránila :)

Bylo už odpoledne a Gerrit se rozhodl vydat se zpátky do Queenstownu, takže jsem druhou stranu údolí jel prozkoumat sám. Jel jsem štěrkovou cestou a krajina byla čím dál tím krásnější. Všude kolem bylo krásně zeleno, v pozadí hory, kolem silnice ohrady s ovcema, krávama a koněma, na druhý straně les, použitej v Pánovi Prstenů jako Les Středozemě. Bylo tam tak krásně, že bylo uplně jasný – tohle je pro film jak dělaný. Jel jsem tak daleko, jak jen to šlo. Přebrodil jsem s autem několik potoků a zastavil mě až jeden trochu větší brod, na kterej jsem si se svym autem netroufal.

Paradise neni ani vesnice, je to jen pět farem vedle sebe

Paradise neni ani vesnice, je to jen pět farem vedle sebe


Krajina z pána prstenů

Krajina z pána prstenů


IMG_8146s

Vrátil jsem se zpátky k jezeru, kde se dalo zadarmo kempovat, postavil stan a uvařil večeři. Byl jsem tu úplně sám a pozoroval při večeři nádhernej západ slunce.

Free camp

Free camp


Večeře u ohně

Večeře u ohně

Další den jsem se brzo ráno zabalil a vyrazil zpátky do Queenstownu. Navštívil jsem ještě naposledy Jirku a Lyndsy a v poledne mě už čekal autobus, kterej mě vzal na Nevis Bungee, který jsem vyhrál dva týdny zpátky. Nevis Bungee je třetí nejvyšší na světě – 134m a skáče se z kabiny zavěšený na lanech vysoko nad údolím.

bungy3
bungy2
bungy1

Obsluha bungee mě připravila ke skoku tak rychle, že jsem ani neměl čas bejt nervózní, nebo přemejšlet, cože to vlastně dělám a než jsem se nadál, padal jsem hlavou dolů vstříc zemi, která byla tak hluboko podemnou. Skok byl parádní, nemohl jsem si přát lepší zakončení svýho šestiměsíčního pobytu v Queenstownu, ale 260$ bych za něj nedal. Autobus mě zavezl zpátky do Queenstownu a já se vydal na klukama na stavbu. Po cestě jsem koupil ještě krabici piv na rozloučenou. Přez noc jsem zůstal zase u Darrena a jeho rodiny a ráno se vydal směr Christchurch.

Poslední ohlédnutí za Queenstownem

Poslední ohlédnutí za Queenstownem

Posted in Nový Zéland at Listopad 16th, 2014. No Comments.

Nový Zéland 28.9.2014 Výstup na Remarkables

Další ráno po tý vychřici jsem zavezl Gerrita (němce se kterym jsem předtim cestoval) do servisu, vyzvednout jeho auto. Nechal mu ho tady v Queenstownu jeho německej kamarád a to zadarmo, protože auto bylo nepojízdný. Gerrit musel zaplatit 1600$ za opravy a počkat si několik týdnů. Dneska jsme chtěli opravený auto vyzkoušet a otestovat při výstupu do lyžařskýho střediska Remarkables. Auto mělo náhon na všechny čtyři kola, takže se pěkně dralo do kopce po strmý štěrkový cestě. Byl zrovna poslední den lyžařský sezóny tady v Remarkables a navíc byl nádhernej den, takže středisko i sjezdovky byly plný.

Pohoří Remarkables. V jendý třetině zleva si najděte nejvyšší vrchol - Double Cone 2319mnm. My měli namířeno na tu plošinu vlevo pod ním. Výstup na vrchol by byl bez výbavy nebezpečnej.

Pohoří Remarkables. V jendý třetině zleva si najděte nejvyšší vrchol – Double Cone 2319mnm. My měli namířeno na tu plošinu vlevo pod ním. Výstup na vrchol by byl bez výbavy nebezpečnej.


Gerrit a jeho nový auto

Gerrit a jeho nový auto

Zaparkovali jsme v lyžařskym areálu a pustili se pěšky dál po svahu. Naším cílem byl štít pohoří Remarkables s výhledem na Queenstown a jezero Wakatipu. Měli jsme na sobě jen lehký oblečení a malej batoh. Když jsme potkali výpravu s průvodcem, vybavenou cepínama, mačkama, lopatama, helmama a dalším bezpečnostním vybavením, museli jsme se smát. Lehce jsme je předběhli a asi za hodinu škrábání po ledovym svahu se nám ukázal ten nádhernej výhled.

Cesta nahoru. V pozadí lyžařský středisko Remarkables

Cesta nahoru. V pozadí lyžařský středisko Remarkables


Výhled byl nahoře parádní

Výhled byl nahoře parádní


Mohli jsme pod sebou vidět celej Queenstown a lake Wakatipu jako na dlani

Mohli jsme pod sebou vidět celej Queenstown a lake Wakatipu jako na dlani

Dolu se šlo mnohem líp. Jak byl sníh zmrzlej, dalo se na něm klouzat, jakoby lyžovat na botách :) Občas jsme se svezli i kousek po zadku. Než jsme se dostali dolů, byli jsme uplně promočení.
Dneska se mi spát ve stanu na stavbě opravdu nechtělo, byl jsem celej promočenej a na stavbě se bych se musel druhej den před osmou ráno zabalit, abych nepřekážel při práci. Zavolal jsem Darrenovi a ten mi naštěstí nabídnul přespání u něj doma.

Posted in Nový Zéland at Listopad 9th, 2014. 1 Comment.

Nový Zéland 27.9.2014 – Roadtrip část 3

Jsem právě ve svym stanu. Venku zuří vychřice, stan se celej zmítá a kroutí, snad to vydrží. Přivázal jsem ho na několika místech k čemu se dalo. Pokoušet se v tomhle usnout nemá smysl a tak mám aspoň čas sepsat pár vět.
V pátek odpoledne jsme se vrátili z roadtripu. Po naší výpravě na Deadmans Track jsme pokračovali dál do Milford Sound. Je to nejodlehlejší kout na Jižnim ostrově, pokud se k němu dopravujete autem, musíte objet všechny ty hory. Poslední úsek cesty byl parádní, tunelem zkrz horu a pak všude ty hory okolo nás. Bohužel samotnej Milford Sound nás obrovsky zklamal. Po tom co jsme navštívili Doubtful Sound, kterej je sice vzhledově podobnej, ale rozlohou asi 10x větší jsme tu nenašli nic, co by nás dokázalo ohromit. V Doubtful Sound jsme byli jediná loď v okolí a kromě nás tam nebylo ani živáčka. V Milford Sound je dominantou obrovskej terminál s 50 parkovacíma místama pro autobusy a velkym přístavem, dál letiště a další obrovský parkoviště pro auta. Musíte se prodírat davama asiatů, který tu čekaj na svojí výletní loď a všechno si fotěj a nad hlavama vám lítaj vrtulníky a letadla s dalšíma asiatama, který se nechtěj s ostatníma mačkat na lodi.
Byl jsem z toho tak zklamanej a navíc se mi vybila moje poslední baterie do foťáku, že jsem ani neměl chuť to fotit. Udělali jsme si jen krátkou procházku kolem vody a vydali se zpátky do Manapauri. Tam jsme zůstali přez noc v našem známym kempu a druhej den se vydali směr Queenstown.

Milford Sound a turisti

Milford Sound a turisti

Po cestě do Queenstownu jsme si vyhlídli ještě jeden kopec na mapě, kterej sliboval nádherný výhledy. Mapa ukazovala pěší stezku na vrchol, ale na místě jsme zjistili, že stezka je privátní a celá obrovská hora je soukromej pozemek. Nedbali jsme cedulí, upozorňujících na nutnost si opatřit povolení pro cestu vzhůru a vydali jsme se nahoru. Vždyť komu by to vadilo. Svah byl prudkej a travnatej, všude se pásli krávy a ovce, který zrovna měli mladý. Škrábeme se teda do toho krpálu a dosává se nám čím dál tim hezčího výhledu, když tu najednou slyšíme jak na nás někdo volá a nadává a ať prej lezem k němu. Po chvilce jsme zahlídli farmáře na čtyřkolce. Nevypadal zrovna potěšeně, ale dal nám šanci situaci vysvětlil. A tak jsme se omluvili, že jsme se snažili soukromý pozemky obejít, ale hora byla celá oplocená a že nám naše mapa tady ukazuje stezku na vrchol. Farmáře to trochu uklidnilo a vysvětlil nám, jak se můžou malý jehňata snadno vyplašit a zaběhnout se od matky když je někdo vyruší. Posadil nás oba za sebe na čtyřkolku aby nás odvezl zpátky dolů. Po cestě nám ještě vykládal o farmaření, ovcích a krávách a zastavil nám i na jednom místě, aby jsme si mohli udělat pár fotek. Než jsme dojeli dolu, stihl nás ještě pozvat, za pár měsíců ať ho navštívíme, že nás pustí nahoru a dal nám na sebe i kontaktní email :)

Pohled z Mid Dome - kopec kam jsme neměli lézt

Pohled z Mid Dome – kopec kam jsme neměli lézt


Farmář co nás zastavil

Farmář co nás zastavil

Potěšeni jeho přístupem jsme pokračovali ke Kingstonu, kde jsme udělali další zastávku. Kingston je známej svojí parní vlakovou soupravou, která tu je celoročně vystavená a jedenkrát do roku i uvedená do provozu. Kingston leží na konci jezera Wakatipu (jezero u kterýho leží i Queenstown) a na pláži jezera tu zrovna pálili naplavený kusy dřeva. Hořelo tu několik obrovskejch hromad a protože byl teplej den a u ohně bylo ještě teplejc, vykoupali jsme se v tom ledovym jezeře a pak se sušili u ohně, ke kterýmu se nedalo přiblížit na míň jak pět metrů.

Parní mašina v Kingston

Parní mašina v Kingston


Uvnitř vlakový soupravy

Uvnitř vlakový soupravy


Poprvé co jsem se koupal v Lake Wakatipu

Poprvé co jsem se koupal v Lake Wakatipu

Do Queenstownu jsme dorazili pozdě odpoledne, akorád tak, abych se připojil ke svejm bejvalejm kolegům ze stavby na páteční pivko. Rád jsem je zase viděl. Neměl jsem tu noc kde spát, svůj nájem jsem opustil a platit hostel se mi nechtělo. Tak jsem se domluvil s Darrenem, že se ubytuju na naší stavbě. Postavil jsem si stan v patře na místě kde má bejt hlavní ložnice. Je to pokoj s nejlepším výhledem. Stan jsem posadil na starý koberce, který tu máme a zavedl si elektřinu přímo do stanu. Luxus :D Jak postupuje jaro, tak nám stoupaj i teploty, takže v noci jsem měl příjemnejch 5 stupňů (po předchozích zážitcích je pro mě 5 stupňů přepych). Po setmění jsem se mohl kochat parádním výhledem na noční Queenstown a hvězdy.

Bydlení na stavbě a milionovej výhled

Bydlení na stavbě a milionovej výhled


Snídaně

Snídaně

Ráno jsem si udělal snídani na grilu (párky, vajčka a tousty) a vydal se pořídit ještě pár posledních záběrů Queenstownu v tomhle parádnim počasí a nakoupit. Večer po nákupech se začal zvedat vítra a než jsem dorazil zpátky na stavbu, nabral už pořádně na síle a já našel svůj stan odfouknutej o několik metrů, zmítající se ve vychru. Snažil jsem se ho rozložit, ale silnej vítr mi to hodně stěžoval. Ještě nikdy jsem ten stan neviděl ohnutej do takovejch tvarů a ani by mě nenapadlo, že něco takovýho vydrží. Nakonec se mi ho podařilo rozebrat a uklidit. Pár věcí mi u stanu chybělo, našel jsem je rozházený po stavbě. Pomalu se začínalo stmívat. Rychle jsem se pustil do vaření večeře. Původně jsem plánoval fajn večeři, koupil jsem si mletý hovězí. Bez ledničky nepřipadalo v úvahu maso nechat na zítra a tak jsem se v tom vychru musel pustit do vaření. Pro plynovej vařič s rejží jsem postavil malej přístřešek, aby to nesfouklo plamen a na grilu jsem udělal maso. Šlo to těžko, protože vítr mi neustále odfoukával všechno co jsem zrovna nedržel v ruce, ale nakonec se povedlo. Po večeři se vítr trochu zmírnil a tak jsem se pokusil postavit stan, tentokrát v zadní části domu, která je trochu víc krytá. I přesto mi vítr se stanem pořádně cloumá. Doufám že brzo přestane a já budu moct jít spát.

Výhled, kterej jsem vídal každej den a kterej už mockrát neuvidim

Výhled, kterej jsem vídal každej den a kterej už mockrát neuvidim

Posted in Nový Zéland at Říjen 23rd, 2014. No Comments.

Nový Zéland 20.9.2014 – Konec práce na stavbě

Dneska jsem byl naposledy v práci na stavbě.
Když jsem přijížděl do Queenstownu, měl jsem hlavu plnou ideálů o práci, kterou bych tu chtěl dělat a myšlenka na to, že bych celejch 6 měcíců pracoval na stavbě opravdu nepřipadala v úvahu. Nic jinýho se mi ale sehnat nepodařilo a tak mi nezbylo, než se držet tý stavby. Chtěl jsem to už několikrát zabalit a jet do Aucklandu. Byla to těžká práce, hodně fyzicky náročná a k tomu nám to ještě komplikovalo počasí. Uprostřed zimy nám teploty ráno klesali až k -10°C, občas nám v práci sněžilo, vítr nám metal sníh do tváří a nebo nám pršelo až jsme byli promočení na kůži.

Nepřízeň počasí

Nepřízeň počasí

Po nějáký době jsem si ale začal zvykat, tělo sílilo a přispůsobilo se nízkejm teplotám. Navíc jsme se s Darrenem (šéfem) stali opravdu dobrými přáteli a prožili společně spoustu dobrodružství. Nakonec jsem teda v Queenstownu zůstal celejch 6 měsíců jak jsem plánoval. Mám tady i možnost zůstat dýl, Darren je se mnou spokojenej a sám řikal, že by mi obstral pracovní víza. Kdybych chtěl, mohl bych tu zůstat rok, dva nebo i víc, stát se skutečnym stavitelem, založit rodinu a žít tady šťastně až do smrti. To je ale naprosto absurdní myšlenka pro dobrodruha jako jsem já :) Je třeba se posunout dál.

Stavitel

Stavitel


Postavil jsem čtvrtinu z toho co je na fotce

Postavil jsem čtvrtinu z toho co je na fotce


Naše parta - Brett, Darren, Will a já

Naše parta – Brett, Darren, Will a já

Proč teda opustit stavbu právě teď? Protože mi za necelý dva měsíce končí platnost původních víz, který jsem si právě úspěšně prodloužil o další 3 měsíce a dál se už prodloužit nedaj. Mám teď teda 5 mesíců na to, abych si našel práci, kde mi daj pracovní víza. To se může zdát jako hodně, až na to, že pracovní víza dávaj většinou až po zkušební době (3 měsíce). Navíc cesta do Aucklandu mi zabere další měsíc (po cestě je hodně míst který chci navštívit), takže na hledání práce budu mít jen měsíc času.

Takhle vypadaly naše pátky. Grilování a pivko :)

Takhle vypadaly naše pátky. Grilování a pivko :)


Po dokončení střechy jsme jednoho pěknýho odpoledne natáhli na střeše síť a zahráli si tenis :)

Po dokončení střechy jsme jednoho pěknýho odpoledne natáhli na střeše síť a zahráli si tenis :)


Na fotce je ještě Darrenova žena, děti a tchán

Na fotce je ještě Darrenova žena, děti a tchán


Když měl Darren narozeniny, udělal jsem mu dort :)

Když měl Darren narozeniny, udělal jsem mu dort :)


Moje židle. Při její výrobě jsem nepoužil pilu. Tzn všechny díly jsem našel tak jak jsou

Moje židle. Při její výrobě jsem nepoužil pilu. Tzn všechny díly jsem našel tak jak jsou

Co můžete v nejbližší době očekávat na blogu? Budu znova na cestách, objevovat nový místa, potkávat nový lidi, bude víc času na psaní a na fotky, takže to tu ožije.
Dneska jsem byl naposledy v práci, zítra ráno naskládám všechny svoje věci do auta a vyrážim směrem na jih, navštívit nejjižnější cíp Novýho Zélandu a taky světoznámej Milford Sound, kterej je nejnavštěvovanějším místem na NZ. Společnost mi bude dělat jakejsi Germán, kterýho jsem našel přez inzerát na spolucestování. Za týden by jsme se měli vrátit do Queenstownu (tady na jihu je tak málo silnic a tolik hor, že se Queenstownu nevyhnete :) ) a dál pak budu pokračovat sám do Christchurch, kde se snad potkám se svojí starou partou z Hastings.
Těšim se na to :) Jdu balit, mějte se fajn!

Posted in Nový Zéland at Září 19th, 2014. 5 Comments.

Nový Zéland 7.9.2014 – Paragliding

Queenstown je hlavní město adrenalinu. Najdete tu 3 místa kde si můžete skočit bungee, dál můžete skočit s padákem, obří houpačku, několik různejch míst na paragliding, rychlý čluny na jezeře nebo řece, nebo si můžete půjčit čtyřkolky a vydat se do kopců, jsou tu dva lyžařský areály a spoustu dalších aktivit.
Zrovna nedávno mě Darren vzal na světově známej Shotover Jet – to jsou rychlý čluny na řece, který jezděj ve vysoký rychlosti úzkejma kaňonama a vyhejbaj se skalám často ve vzdálenosti jen pár centimetrů. Jízda to byla úžasná, podívejte se schválně na jejich prezentační video.
http://youtu.be/QjmZ2cs8nCU
No a tenhle víkend jsme se vydali na paragliding. Darrenovi přijeli na návštěvu rodiče, Peter a Margaret který jsem potkal při svym cestování a díky kterejm jsem se vlastně seznámil s Darrenem viz http://www.uzasnej.cz/novy-zeland-42-den-vzhuru-na-sever/ a kterejm jsem vařil svíčkovou http://www.uzasnej.cz/novy-zeland-5-1-2014-jak-jsem-delal-svickovou/.
Vyšlo to zrovna, že v neděli byl Fathers Day (den otců) a tak Darren vzal i svýho sedmdesátiletýho tátu a všichni tři jsme si parádně zaplachtili nad Queenstownem. Mrkněte na video ;)

Večer mě pozval Darren k nim domů na večeři. Mám jejich rodinu opravdu rád. Jestli mi něco bude po odjezdu z Queenstownu chybět, bude to právě Darren a jeho rodina.

Společná večeře s Darrenovou rodinou

Společná večeře s Darrenovou rodinou

Posted in Nový Zéland at Září 11th, 2014. No Comments.