Nový Zéland 8. den – Kouzelná babička

Ráno jsem se sbalil a opustil Criterion Backpackers, i když jen hodně nerad. Vydal jsem se pěšky asi kilometr na okraj Napieru. Tam jsem začal stopovat. Po chvilce jsem narazil na dalšího stopaře, nebo spíš bezdomovce co sháněl odvoz a zrovna v tu chvíli u nás zastavilo auto. Nasedli jsme teda oba do auta, který řídil usměvavej černoch. Vysadil mě v Hastings, jen kousek od kanceláře PickNZ, kam jsem měl namířeno.
V kanceláři jsem moc nepochodil, dali mi kontakt jen na jednoho farmáře. Prý je v okolí hodně pracantů a není dost práce, pokud nemám auto. Zklamaně jsem se vydal do centra města, kde jsem si sednul na lavičku a chytal free wifi.
Nejdřív si ke mě přisedli dva kluci, prej jestli nemám dolar. Pak přijel chlapík na bicyklu, vyzvídal odkud jsem, dal mi pár tipů na práci, ale v podstatě nic co bych nevěděl. Do třetice si ke mě přisedla jakási babička a pustila se do svačiny kterou si zrovna koupila.
Ptala se odkud jsem a co dělám, povídali jsme si asi 5 minut. Po pěti minutách dojedla svačinu a začala cosi čmárat na papírovej pytlík od jídla. Pak mi ho podala s tím, že prý občas poskytuje ubytování cestovatelům a jestli nemám kde spát ať se večer stavím na adresu co je napsaná na pytlíku. Tohle mě fakt uzemnilo. Slyšel jsem už sice historky, že něco podobnýho se na Zélandě stává, ale nikdy by mě nenapadlo, že takhle, na lavičce na ulici.
Ještě chvilku jsem procházel na internetu inzeráty, zavoval jsem i na kontakt z pickNZ kanceláře, prý se mám večer stavit na jejich farmě. Navštívil jsem i místní backpackers, měli plno, a tak jsem se vydal k babičce.
Bydlí v asi nejhezčí části tohohle ošklivýho města. Malinkej domeček, ale kouzelnej, jako z pohádky.
Babička očividně šťastná, že mě vidí, pouští mě dál a ukazuje mi perfektně uklizenej a čistej vnitřek domku. Opravdu jak z pohádky. Nechybí houpací křeslo, na kytičkovanejch pohovkách jsou krajkovaný dečky, všude spousta knížek a fotografií. Ukazuje mi připravenej pokoj pro hosty s kytičkovanejma tapetama na stěnách, no jsem z toho fakt vedle :)
Babička je fajn, pořád něco povídá a mám pocit že nikdy nepřestane. Dává mi na podpis knihu návštěv, kde je asi 100 dalších záznamů. Když se tomu divím, ukazuje mi další knížku, která je plná a je v ní asi 300 dalších jmen. Prý že ubytovává cestovatele asi 20 let. Někdo u ní zůstane třeba na jednu noc, někdo na 3 měsíce. Je moc hodná. Nabízí mi dokonce odvoz autem k farmáři, se kterým se mám večer potkat. Kupodivu výborně řídí. Cestou autem mi ukazuje kde co je a do podrobna vysvětluje úplně všechno.
U farmáře jsem moc nepochodil. Práci pro mě má, ale musel bych bydlet u něj na farmě, v budově co vypadá napůl jako stodola, napůl jako kůlna. Těžko se to popisuje, ale představte si něco mezi chatou a úkrytem pro bezdomovce. Žít by se tu dalo, je tu pračka, lednička, sporák, improvizovaná sprcha z igelitu a matrace na spaní, a kdybych to vzal, asi bych měl hodně o čem psát a mohl si připadat jak Robinson Crusoe, ale nejsem si jistej, že bych to vydržel dýl než týden.
Vracím se zpátky k babičce do auta a co nevidim, babička zatím v autě štrikuje svetr :) Zahodí jehlice, nastartuje a jedem zpátky. Cestou projela parkoviště snad všech místních obchoďáků a u každýho mi povídala co tam prodávají. Doma mi pak dala večeři, ještě rychlá sprcha, ulehám do postele a ještě před usnutím to všechno zapsat. Jsem teď v tom kouzelnym pokojíčku a pořád se tomu směju, dneska byl opravdu zajímavej den :)

Posted in Nový Zéland by Luigy at Listopad 19th, 2013.
Tags:

One Response to “Nový Zéland 8. den – Kouzelná babička”

  1. Honza napsal:

    Honzo, úžasnej blog! :) Pročetl jsem s napětím všechny články a je to paráda takhle sledovat, jak se protloukáš Zélandem. Máš pravidelného čtenáře! :)

Leave a Reply

*