Nový Zéland 42. den – Vzhůru na sever

Takhle dobře jsem se dlouho nevyspal. Nemusím vstávat do práce, nemusím nic… Jen se dneska dostat z Aucklandu a ujet kus cesty, zbytek si nechám na zítra.
Rozloučil jsem se znova s Táňou a Paulem, beru sebou kufr s věcma, kterej jsem tu před 40 dnama nechal a trajektem jedu zpátky do Aucklandu. Tam nacházim v garážích svoje auto a vyrážim směr sever!
První zastávka je vesnička Puhoi, kterou tu v roce 1863 založili češi (tenkrát to vlastně byli Bohémisté). Je tu jen pár domků, kostel, muzeum a hospoda. Rozhodl jsem se navštívit hospodu :) Jdu na bar a poručím si český pivo. Dostávám do ruky láhev na které stojí „Original Bohemian Pilsner“. Ta sranda mě stála 6 dolarů (asi 96 kč – běžná cena za třetinku piva na NZ) a samořejmě to jako Plzeň vůbec nechutná, ale barman mi chuť piva vynahradil aspoň stručnou historií vesnice. Je to celkem jednoduchý, v roce 1863 sem připul nějákej českej kapitán s posádkou, kteří se snad ztratili nebo co, tak tu už zůstali, založili vesnici a vesele žili 150 let, zapomněli skoro všechny český tradice a jazyk a nakonec z toho udělali turistickou atrakci. Například tu vystavujou českej chleba a lidi na tou koukaj, a divěj se co že to vlastně jíme (pozn. všude jinde ve světě, např. USA, Anglie, Zéland se jí pouze chleba toustovej, ale máte ho třeba 20 druhů).
Poučen tedy odcházím vypít si pivko ven, kde si sedám ke staršímu páru. Dávám se s nima do řeči, příjemní lidé, původně Britové. Povídám si s nima asi hodinku a nakonec mi nabídli, že pokud někdy budu mít cestu kolem, můžu u nich přespat :) Tak to je už druhá nabídka, to se mi líbí :) Beru si na ně kontakt a pokračuju dál. Sjíždim z hlavní silnice a snažím se jet po pobřeží, je to mnohem hezčí. V jednu chvíli mi dokonce zmizel asfalt pod kolama a musel jsem jet pár km po štěrkový cestě.
Totiž co jsem vám o Zélandu ještě neřekl, že se silnicema to tu neni uplně jednoduchý. Dálnice tu prakticky neexistujou. Víceproudá silnice je jen pár km před a za Aucklandem, jinak všude maj dvouproudovky. Ale zato jsou v dobrym stavu a jezdí se po nich 100km/h. Občas ale asfalt přejde bez varování na štěrk. Značení silnic v mapě je tu dost pochybný a tak vlastně nikdy nevíte co vás na který silnici čeká :)
Jedu si teda pěkně po východním pobřeží, nikam nespěchám a když už pomalu zapadá slunce, začínám se schánět po místě k přespání. Abych to měl ještě dobrodružnější, rozhodl jsem se dneska přespat pod širákem. Jen potřebuju najít to správný místo. Nakonec nacházim krásnou oceánskou pláž, která očividně slouží surfařům z okolí, která má veškerý zázemí – osvětlený parkoviště a veřejný záchody. Pláž je to docela velká a končí takovym malym útesem. A právě ten se mi zalíbil. Spát na pláži totiž neni moc dobrej nápad. Vyšplhal jsem na útes a octl se na naprosto úžasnym místě – jsem asi 20m nad oceánem, na malym ůtesu kterej má plochej a travnatej vršek a 180 stupňovej výhled na oceán. Nalevo ode mě ta velká pláž, napravo jedna menší, schovaná mezi útesama. Lepší místo jsem opravdu nemohl najít. Rozkládám karimatku a spacák na měkkou trávu a usínám s pohledem na oceán a hvězdy..

Přístav na ostrově Waiheke

Přístav na ostrově Waiheke

Hospoda v Českém městečku Puhoi

Hospoda v Českém městečku Puhoi

Na stěnách tu najdete spoustu českých vzkazů :)

Na stěnách tu najdete spoustu českých vzkazů :)

Peter a Margaret co mě pozvali k sobě domů. Nalevo Original Bohemia Pilsner :)

Peter a Margaret co mě pozvali k sobě domů. Nalevo Original Bohemia Pilsner :)

Takhle jsem dneska přespal (foceno druhý den ráno)

Takhle jsem dneska přespal (foceno druhý den ráno)

Útes, který mi byl dnes domovem

Útes, který mi byl dnes domovem

Posted in Nový Zéland by Luigy at Prosinec 26th, 2013.
Tags:

Leave a Reply

*