Nový Zéland 33. den – Stavíme jablečnej sad

Dneska ráno jsme se měli já, Martin a dva Francouzi dostavit na jiný pracoviště, protože jsme včera dodělali další jablečnej sad. Vyžádal si nás speciálně přímo majtel těch sadů, že potřebuje s něčím pomoct.
V 7:30 ráno jsme teda čekali na dohodnutém místě. Když přijel majtel, ukázal nám svůj novej, rozestavěnej sad. Stromky už byly sice zasazený, ale bylo potřeba celej sad zadrátovat, přidělat k drátům stromky a zavěsit na dráty taky zavlažovací systém.
No a s tím vším jsme mu měli pomoct. Martin dostal do ruky kladivo a úkol zatloukat oka pro dráty, Francouzi pak natahovali dráty na koncích řad a já měl asistovat panu majteli na korbě náklaďáku, kterej řídil jeho čtrnáctiletej syn a měli jsme věšet hlavní nosný dráty pro stromky. Takže jsem vlastně celej pracovní den strávil s majtelem sadů, ve kterejch jsme předtím protrhávali jablka :)
Je to fajn chlapík, něco málo pod 40 let, taky se něco nacestoval. Má celkem 6 sadů, ten co stavíme má něco přez 10.000 stromků a to je jeden z těch středně velkejch. Zároveň je to jeho nejmodernější a vlastně „domácí“ sad, protože hned vedle má svůj velkej novej dům, kde bydlí se svojí rodinou. Je to neskutečně pracovitej člověk a největčí dříč, jakýho jsem tu potkal. Práce kterou spolu děláme není lehká. Napínáme vždycky 4 dráty najednou a nastřelovací pistolí je připínáme ke kůlům. Jedno klubko drátu váží 40kg, on ho zvedá jednou rukou jako nic. V ruce drží velký železný pravítko a v druhý ruce má pistoli na nastřelování skob. Já mu přitom pomáhám dráty pozicovat a odvíjet, ale hlavní práce je vždycky na konci řady, kdy je třeba dráty napnout, uvázat a potom našponovat napínákem. I když to nezní jako moc práce, je to hodně fyzicky náročný, dělá se to ručně, včetně ohýbání drátu. On s tím nemá problém. Zdá se mi, že má místo rukou kleště, protože ten silnej ocelovej drát ohejbá holejma rukama, bez rukavic, jako by to bylo z gumy. Mě to dá zatraceně hodně práce a po prvnim dni mám ruce uplně zničený i přesto, že používám rukavice.
Jak jsem říkal, že to je dříč, on například nedělá pauzy. Máme jen jednu, na oběd a to mu musím já říct, jinak by zapomněl. I to, že už je večer a máme jít domu mu musím připomenout, jinak by snad pracoval až do tmy :)
Jsme po tom prvnim dni hodně unavený, ale šťastný. Je to mnohem větší zábava než trhat jablka, je to opravdová tvrdá práce pro chlapy a hlavně děláme konečně pro někoho, kdo to ocení a nepopohání nás pořád, že děláme pomalu. Člověk, kterýmu naši supervisoři říkají „Big boss“ je najednou náš „kamarád“ a říkáme mu Mike :)

BTW: Všimli jste si, že dneska bylo pátek třináctého? :)

Já s Mikem na korbě auta který řídí jeho 14ti letej syn :)

Já s Mikem na korbě auta který řídí jeho 14ti letej syn :)

Jeden z mejch povedenějších. Tohle musíte zvádnout umotat ručně, bez jakýhokoli nářadí

Jeden z mejch povedenějších. Tohle musíte zvádnout umotat ručně, bez jakýhokoli nářadí

Zbytek party: vzadu Martin (čech) a dva francouzi Mathieu a Steven. Všichni 4 zároveň bydlíme v jednom pokoji :)

Zbytek party: vzadu Martin (čech) a dva francouzi Mathieu a Steven. Všichni 4 zároveň bydlíme v jednom pokoji :)

Posted in Nový Zéland by Luigy at Prosinec 15th, 2013.
Tags:

Leave a Reply

*