Nový Zéland 31.8.2014 – Jak se spí v zimě v horách pod širákem

Další dobrodružnej víkend s Darrenem je tu. Nestačí že nám mrzne každej den v práci, my musíme v mrazu i spát :) A tak jsme se vydali na další výpravu s přespánim venku v horách. Našim cílem byla stará horská chata (spíš chatrč) Meg Hut poblíž lyžařskýho střediska Cadrona, asi 40 km od Queenstownu.
Vyrazili jsme odpoledne kolem druhý hodiny a svižnym tempem jsme stoupali klikatou cestou nahoru údolim, do kterýho se slejvala voda z rostátýho sněhu z okolních hor a tvořila říčku, kterou jsme museli několikrát přebrodit (přeskákat). Všude kolem nás byla pustá, až pouštní příroda. Nikde žádný stromy, jen sem tam nějákej keř, zato všude byla taková kaktusovitá rostlina, která měla listy ostrý jak nože (později sehraje roli). Slunce se rychle blížilo k obzoru a nám zbejval ještě velkej kus cesty.

Údolí kterým jsme šli nahoru do hor

Údolí kterým jsme šli nahoru do hor


Jeden z mnoha potoků tvořenejch vodou z roztátýho sněhu

Jeden z mnoha potoků tvořenejch vodou z roztátýho sněhu

Kolem šestý hodiny, jsme dorazili k jedný z několika chatrčí, který jsou tu rozesetý po horách. Tahle ale nebyla určená k přespání, byla moc malá a v hodně špatnum stavu. Muselo to bejt zrovna když zapadalo slunce, protože se začlo rychle šeřit. Zbejvalo nám ještě asi hodina nebo víc cesty a to strmně do kopce a pak zpátky dolů. Oba jsme věděli, že za hodinu si už neuvidíme ani na špičky bot, natož pak hledat horskou cestu. Vymysleli jsme si proto zkratku kaňonem, kde tekla nějáká další říčka. Naše zkratka nejen že byla kratší, ale slibovala i obejití toho kopce, kterej by jsme jinak museli vystoupat nahoru a sejít zase dolu. Zároveň nám bylo jasný, co najdem v kaňonu… Přesto jsme to riskli a vydali se rychle kaňonem, kde nebyla žádná cesta, jen dva svahy a říčka. Netrvalo dlouho a narazili jsme na to, čeho jsme se báli – skály. Pár jsme jich přelezli, ale pak jsme narazili na jednu větší a jedinou možností bylo přebrodit říčku, která měla nějákejch 5 metrů na šířku. Přeskákat to tentokrát nešlo a tak jsme si zuli boty a naboso se brodili k protějšímu břehu. Voda byla ledová. Co jinýho by jste taky čekali, když všude kolem vás je sníh, žejo :) Víc nás ale trápilo slábnoucí světlo, který nám bránilo správně odhadnout hloubku říčky. Zkusili jsme ji přebrodit na několika místech, ale marně, voda byla nad kolena a proud silnej. Po několika marnejch pokusech brodění v ledový vodě a přecházení naboso po sněhu jsme to vzdali. Byla teď už opravdu tma a my se smířili s tím, že se do tý chaty nedostanem.

Vrátili jsme se kus zpátky k tý malý ošklivý boudě, s nadějí že půjde přespat aspoň tam. Chatrč s půdorysem 2×3 metry byla vevnitř špinavá a byl tam hroznej bordel. Ani jednomu z nás se tam spát nechtělo. Rozhodli jsme se ustlat si na trávě před chatkou, kde nebyl sníh. Uvařili jsme si večeři na našem plynovym vařiči. Začínalo se ochlazovat a tak sme se po večeři vypravili najít nějáký dřevo na oheň, nebo spíš něco, co by hořelo, protože najít tu dřevo je asi tak pravděpodobný, jako narazit na stánek s horkejma párkama a svařákem. Naše naděje padla na ony kaktusový rostliny, který mezi změtí ostrejch listů měli velkej, uschlej květ, tvořenej jakýmsi bambusovitym stonkem, skoro metr dlouhym. Nasbírali jsme hromadu těch květů a trochu uschlý trávy. Oba jsme měli sebou křesadla a protože je to se zapalovačem moc jednoduchý, rozhodli jsme se, že ho nepoužijem. Přesně pro tyhle případy jsem si pořídil kvalitní křesadlo z českýho army-shopu za 400 Kč a Darren měl takový ještě vymazlenější, kde nejřív ustrouhal kousek dřeva a magnesia a až potom do týhle připravený směsi hodil jiskru. Přesto nám trvalo tak 15 minut než tráva vzplála. Příště berem sirky.
Květy tý rostliny hořeli naprosto perfektně, jen nevydrželi. Museli jsme neustále přikládat jeden květ za druhym, aby jsme udrželi náš malej oheň při životě. Když jsme šli spát, přiložili jsme jich ještě několik, vlezli si do spacáků a přisunuli se co nejblíž ohni. Já na tom zas tak špatně nebyl, měl jsem dobrou karimatku, dobrej spacák, do něj ješte vložku a na sobě vrstvu termoprádla. Darren ale přípravu moc neřeší a tak si nevzal karimatku a jeho spacák nebyl zrovna nejlepší. Prostě si hodil bundu na zem, na bundu spacák a do něho si vlezl se vším oblečením co měl na sobě :D Ani jeden z nás si nědělal iluze, věděli jsem, že tuhle noc se nevyspíme.
Asi po dvou hodinách ležení na mě Darren houknul: Spíš?
Ne. Odpověděl jsem. Byla mi zima jako ještě nikdy v noci.
Myslim že se budem muset přesunout dovnitř. Řekl Darren.
Vysoukali jsme se ze spacáků. Byla zima. Pořádná zima.
Podívej se na ten spacák! Houknul na mě Darren.
A tak jsem si posvítil na svůj spacák – byl celej pokrytej třpitivou vrstvou zledovatělý rosy. Muselo bejt pěknejch pár stupňů pod nulou, když i naše spacáky byli pokrytý ledem. Přesunuli jsme se dovnitř do chaty, Darren si lehnul na palandu, já se natáhnul s karimatkou na zem. Znova jsme se pokusili usnout. Celou noc jsme napůl probdili, napůl prospali. Zima nám nedovolovala trvalej spánek. Byla to nejstudenější noc, co jsem kdy zažil.

Náš hotel :)

Náš hotel :)


Ráno bylo všechno pokrytý zmrzlou rosou

Ráno bylo všechno pokrytý zmrzlou rosou


Voda z potoku dělala na trávě krásný rampouchy

Voda z potoku dělala na trávě krásný rampouchy


Chatrč z dálky

Chatrč z dálky

Těžko vám vysvětlit, proč jsme do toho s Darrenem šli. Oba jsme věděli, že nám v noci bude zatracená zima, že to bude ještě chladnější, než minule v tý sněhový jeskyni. Ale když strávíte 5 měsíců venku na mrazu, každej den, máte k tý zimě najednou trochu jinej vztah. Zvyknete si na ní a začnete jí i tak trochu vyhledávat. Já už doma například skoro vůbec netopim. Je mi fajn, když mám v pokoji nějákejch 10 stupňů nad nulou. Zima pro mě neni co bejvala a najednou mám prostě zimu rád.
No a tak jsme si ráno zabalili svoje saky-paky, zasmáli se jaká nám byla v noci zima a vydali se do nedalekýho hostince, kam jsme dorazili za dvě hoďky a kde nás čekala Darrenova žena a děti. Všichni společně jsme si v tý krčmě dali velkou bohatou snídali a pak jeli domů.

Druhej den byla naše cesta kratší, ale s o to hezčím výhledem

Druhej den byla naše cesta kratší, ale s o to hezčím výhledem


Cesta

Cesta


V pozadí můžete vidět prach zvířenej autama jedoucíma po štěrkový cestě nahoru do lyžařskýho střediska

V pozadí můžete vidět prach zvířenej autama jedoucíma po štěrkový cestě nahoru do lyžařskýho střediska

Posted in Nový Zéland by Luigy at Září 3rd, 2014.
Tags: ,

Leave a Reply

*