Zápisník úžasnejch zážitků

Další ráno jsem měl namířeno do Glenorchy a dál za něj, do oblastí, kde se točilo hodně z Pána Prstenů. Než jsem vyjel, stavil jsem se ještě za Gerritem. Ten měl už sice namířeno zpátky do Aucklandu, ale řikal, že na jeden den by se ještě přidal a tak jsme vzali obě auta a jeli mojí oblíbenou cestou kolem jezera Wakatipu do Glenorchy.

Cesta do Glenorchy

Vzali jsme obě auta, protože já se tam plánoval zdržet o něco dýl. V Glenorchy končí jezero Wakatipu a krajina přechází v široký údolí, lemovaný dva a půl tisíce metrů vysokejma horama. Uprostřed toho širokýho údolí se tyčí hora Mt Alfred se svejma 1386 metrama a poskutuje tak parádní 360 stupňový výhledy do údolí, o čemž jsme se sami přesvědčili. Horskejch výstupů jsme za sebou měli za poslední týdny nespočet a tak nám tohle převýšení 1000m zabralo jen dvě hodiny.

Výhled z Mt Alfred zpátky na Lake Wakatipu a Glenorchy

Výhled z Mt Alfred na druhou stranu, směrem na Paradise a Mount Ernslaw (2819mnm)

Dolů jsme seběli (doslova) za 40 minut a vydali se dál po levý straně hory. Mapa nám ukazovala chatu kde by se mělo dát přespat. Když jsme ale dojeli na pozici, kde měla chata bejt, byl tam soukromej pozemek. Vydali jsme se na průzkum a narazili na velice zvláštního pána, kterýho lituju, že jsme zapomněl vyfotit. Ale to v čem bydlel opravdu stálo za fotku.
Nabídnul nám, že můžeme přespat na jeho pozemku a tak jsem si postavil stan a Gerrit spal v autě. Později večer kolem jelo auto s nějákejma mladíkama, zastavili u nás a ptali se, jestli nevíme, kde je tu Isengard (věž / pevnost z Pána Prstenů). Zjistili jsme, že stanujeme právě na okraji Isengardu :)

Obydlí toho zvláštního pána

Koupelna toho zvláštního pána

Přespali jsme na jeho pozemku

Ráno jsme se projeli ještě kousek dál, prohlídnout si ten Isengard a pak jsme se vrátili zpátky k Mt Alfred, že jí objedeme z druhý strany. Cestou jsme přejížděli po mostě přez řeku a Gerrita napadlo otestovat jeho auto. Vjeli jsme s jeho čtyřkolkou do širokýho, štěrkovýho koryta řeky a jezdili kolem. V jednu chvíli nám ale auto chcíplo a nechtělo startovat, ani kontrolky nenaskočili. Měl jsem ve svym autě startovací kabely a tak jsem zkusil se svym autem jet korytem ke Gerritovu autu. Nebyl jsem si uplně jistej, jestli vůbec k němu budu moct dojet, ale než jsem to stačil realizoval, zastavilo nám naštěstí auto s jednou místní slečnou, která nám pomohla :)

Po cestě

Slečna nás zachránila :)

Bylo už odpoledne a Gerrit se rozhodl vydat se zpátky do Queenstownu, takže jsem druhou stranu údolí jel prozkoumat sám. Jel jsem štěrkovou cestou a krajina byla čím dál tím krásnější. Všude kolem bylo krásně zeleno, v pozadí hory, kolem silnice ohrady s ovcema, krávama a koněma, na druhý straně les, použitej v Pánovi Prstenů jako Les Středozemě. Bylo tam tak krásně, že bylo uplně jasný – tohle je pro film jak dělaný. Jel jsem tak daleko, jak jen to šlo. Přebrodil jsem s autem několik potoků a zastavil mě až jeden trochu větší brod, na kterej jsem si se svym autem netroufal.

Paradise neni ani vesnice, je to jen pět farem vedle sebe

Krajina z pána prstenů

Vrátil jsem se zpátky k jezeru, kde se dalo zadarmo kempovat, postavil stan a uvařil večeři. Byl jsem tu úplně sám a pozoroval při večeři nádhernej západ slunce.

Free camp

Večeře u ohně

Další den jsem se brzo ráno zabalil a vyrazil zpátky do Queenstownu. Navštívil jsem ještě naposledy Jirku a Lyndsy a v poledne mě už čekal autobus, kterej mě vzal na Nevis Bungee, který jsem vyhrál dva týdny zpátky. Nevis Bungee je třetí nejvyšší na světě – 134m a skáče se z kabiny zavěšený na lanech vysoko nad údolím.

Obsluha bungee mě připravila ke skoku tak rychle, že jsem ani neměl čas bejt nervózní, nebo přemejšlet, cože to vlastně dělám a než jsem se nadál, padal jsem hlavou dolů vstříc zemi, která byla tak hluboko podemnou. Skok byl parádní, nemohl jsem si přát lepší zakončení svýho šestiměsíčního pobytu v Queenstownu, ale 260$ bych za něj nedal. Autobus mě zavezl zpátky do Queenstownu a já se vydal na klukama na stavbu. Po cestě jsem koupil ještě krabici piv na rozloučenou. Přez noc jsem zůstal zase u Darrena a jeho rodiny a ráno se vydal směr Christchurch.

Poslední ohlédnutí za Queenstownem