Nový Zéland 27.9.2014 – Roadtrip část 3

Jsem právě ve svym stanu. Venku zuří vychřice, stan se celej zmítá a kroutí, snad to vydrží. Přivázal jsem ho na několika místech k čemu se dalo. Pokoušet se v tomhle usnout nemá smysl a tak mám aspoň čas sepsat pár vět.
V pátek odpoledne jsme se vrátili z roadtripu. Po naší výpravě na Deadmans Track jsme pokračovali dál do Milford Sound. Je to nejodlehlejší kout na Jižnim ostrově, pokud se k němu dopravujete autem, musíte objet všechny ty hory. Poslední úsek cesty byl parádní, tunelem zkrz horu a pak všude ty hory okolo nás. Bohužel samotnej Milford Sound nás obrovsky zklamal. Po tom co jsme navštívili Doubtful Sound, kterej je sice vzhledově podobnej, ale rozlohou asi 10x větší jsme tu nenašli nic, co by nás dokázalo ohromit. V Doubtful Sound jsme byli jediná loď v okolí a kromě nás tam nebylo ani živáčka. V Milford Sound je dominantou obrovskej terminál s 50 parkovacíma místama pro autobusy a velkym přístavem, dál letiště a další obrovský parkoviště pro auta. Musíte se prodírat davama asiatů, který tu čekaj na svojí výletní loď a všechno si fotěj a nad hlavama vám lítaj vrtulníky a letadla s dalšíma asiatama, který se nechtěj s ostatníma mačkat na lodi.
Byl jsem z toho tak zklamanej a navíc se mi vybila moje poslední baterie do foťáku, že jsem ani neměl chuť to fotit. Udělali jsme si jen krátkou procházku kolem vody a vydali se zpátky do Manapauri. Tam jsme zůstali přez noc v našem známym kempu a druhej den se vydali směr Queenstown.

Milford Sound a turisti

Milford Sound a turisti

Po cestě do Queenstownu jsme si vyhlídli ještě jeden kopec na mapě, kterej sliboval nádherný výhledy. Mapa ukazovala pěší stezku na vrchol, ale na místě jsme zjistili, že stezka je privátní a celá obrovská hora je soukromej pozemek. Nedbali jsme cedulí, upozorňujících na nutnost si opatřit povolení pro cestu vzhůru a vydali jsme se nahoru. Vždyť komu by to vadilo. Svah byl prudkej a travnatej, všude se pásli krávy a ovce, který zrovna měli mladý. Škrábeme se teda do toho krpálu a dosává se nám čím dál tim hezčího výhledu, když tu najednou slyšíme jak na nás někdo volá a nadává a ať prej lezem k němu. Po chvilce jsme zahlídli farmáře na čtyřkolce. Nevypadal zrovna potěšeně, ale dal nám šanci situaci vysvětlil. A tak jsme se omluvili, že jsme se snažili soukromý pozemky obejít, ale hora byla celá oplocená a že nám naše mapa tady ukazuje stezku na vrchol. Farmáře to trochu uklidnilo a vysvětlil nám, jak se můžou malý jehňata snadno vyplašit a zaběhnout se od matky když je někdo vyruší. Posadil nás oba za sebe na čtyřkolku aby nás odvezl zpátky dolů. Po cestě nám ještě vykládal o farmaření, ovcích a krávách a zastavil nám i na jednom místě, aby jsme si mohli udělat pár fotek. Než jsme dojeli dolu, stihl nás ještě pozvat, za pár měsíců ať ho navštívíme, že nás pustí nahoru a dal nám na sebe i kontaktní email :)

Pohled z Mid Dome - kopec kam jsme neměli lézt

Pohled z Mid Dome – kopec kam jsme neměli lézt


Farmář co nás zastavil

Farmář co nás zastavil

Potěšeni jeho přístupem jsme pokračovali ke Kingstonu, kde jsme udělali další zastávku. Kingston je známej svojí parní vlakovou soupravou, která tu je celoročně vystavená a jedenkrát do roku i uvedená do provozu. Kingston leží na konci jezera Wakatipu (jezero u kterýho leží i Queenstown) a na pláži jezera tu zrovna pálili naplavený kusy dřeva. Hořelo tu několik obrovskejch hromad a protože byl teplej den a u ohně bylo ještě teplejc, vykoupali jsme se v tom ledovym jezeře a pak se sušili u ohně, ke kterýmu se nedalo přiblížit na míň jak pět metrů.

Parní mašina v Kingston

Parní mašina v Kingston


Uvnitř vlakový soupravy

Uvnitř vlakový soupravy


Poprvé co jsem se koupal v Lake Wakatipu

Poprvé co jsem se koupal v Lake Wakatipu

Do Queenstownu jsme dorazili pozdě odpoledne, akorád tak, abych se připojil ke svejm bejvalejm kolegům ze stavby na páteční pivko. Rád jsem je zase viděl. Neměl jsem tu noc kde spát, svůj nájem jsem opustil a platit hostel se mi nechtělo. Tak jsem se domluvil s Darrenem, že se ubytuju na naší stavbě. Postavil jsem si stan v patře na místě kde má bejt hlavní ložnice. Je to pokoj s nejlepším výhledem. Stan jsem posadil na starý koberce, který tu máme a zavedl si elektřinu přímo do stanu. Luxus :D Jak postupuje jaro, tak nám stoupaj i teploty, takže v noci jsem měl příjemnejch 5 stupňů (po předchozích zážitcích je pro mě 5 stupňů přepych). Po setmění jsem se mohl kochat parádním výhledem na noční Queenstown a hvězdy.

Bydlení na stavbě a milionovej výhled

Bydlení na stavbě a milionovej výhled


Snídaně

Snídaně

Ráno jsem si udělal snídani na grilu (párky, vajčka a tousty) a vydal se pořídit ještě pár posledních záběrů Queenstownu v tomhle parádnim počasí a nakoupit. Večer po nákupech se začal zvedat vítra a než jsem dorazil zpátky na stavbu, nabral už pořádně na síle a já našel svůj stan odfouknutej o několik metrů, zmítající se ve vychru. Snažil jsem se ho rozložit, ale silnej vítr mi to hodně stěžoval. Ještě nikdy jsem ten stan neviděl ohnutej do takovejch tvarů a ani by mě nenapadlo, že něco takovýho vydrží. Nakonec se mi ho podařilo rozebrat a uklidit. Pár věcí mi u stanu chybělo, našel jsem je rozházený po stavbě. Pomalu se začínalo stmívat. Rychle jsem se pustil do vaření večeře. Původně jsem plánoval fajn večeři, koupil jsem si mletý hovězí. Bez ledničky nepřipadalo v úvahu maso nechat na zítra a tak jsem se v tom vychru musel pustit do vaření. Pro plynovej vařič s rejží jsem postavil malej přístřešek, aby to nesfouklo plamen a na grilu jsem udělal maso. Šlo to těžko, protože vítr mi neustále odfoukával všechno co jsem zrovna nedržel v ruce, ale nakonec se povedlo. Po večeři se vítr trochu zmírnil a tak jsem se pokusil postavit stan, tentokrát v zadní části domu, která je trochu víc krytá. I přesto mi vítr se stanem pořádně cloumá. Doufám že brzo přestane a já budu moct jít spát.

Výhled, kterej jsem vídal každej den a kterej už mockrát neuvidim

Výhled, kterej jsem vídal každej den a kterej už mockrát neuvidim

Posted in Nový Zéland by Luigy at Říjen 23rd, 2014.
Tags: ,

Leave a Reply

*