Nový Zéland 22.3.2014 – Tongariro circuit

Taupo
Z Hastings jsem se vydal do Taupo, hezkýho městečka na břehu největšího jezera Novýho Zélandu. Jirka a Lyndsy mě čekali v místních termálních lázních. Taupo a i Rotorura jsou právě známý díky svejm termálním pramenům. Městečko z dálky vypadá trochu jako Ostrava – spousty sloupců kouře co stoupaj k oblakům. Tady to ale nejsou továrny, nýbrž horký prameny, ze kterejch se kouří. V místnim termálnim parku se můžete zadarmo naložit do jednoho z mnoha pramenů, který se vlejvaj do studený řeky. Nejzajmavější je usídlit se právě u ústí pramenu, kde se horká voda míchá se studenou, přičemž teplá se drží nahoře a studená zůstává dole.
Noc jsme strávili v místnim free campu (na Zélandu je spousta míst, kde se dá kempovat bez poplatků) a druhej den po obědě jsme vyrazili do Whakapapa Village, kde začíná Tongariro circuit, jeden z „9 Great Walks of New Zealand“. Je to vlastně okružní vycházka okolo sopky Mt Ngauruhoe, kterou pro její vzhled použili ve filmu Pán Prstenů jako „Horu Osudu“. Track má celkem 43 km a většinou se jde ve čtyřdenní nebo třídenní variantě (po cestě jsou 4 chaty kde se dá přespat). My jsme se rozhodli pro variantu třídenní, protože nejsme žádný másla :)

1. den
Na první den nám připadnul nejkratší, jen 8.5 km dlouhej úsek. Proto jsme taky vyšli pozdě, asi kolem třetí hodiny odpoledne a po šestý už jsme se ubytovávali v první chatce. Bylo tam celkem plno a celá kapacita chatky (asi 20 lidí) byla obsazená. Mohla za to pravděpodobně předpověď počasí, která slibovala na následujících pár dní ideální podmínky.

Na cestě

Na cestě


Západ slunce u první chaty

Západ slunce u první chaty

2. den
V horskejch chatkách se chodí brzo spát a brzo se i vstává. My jako jedni z posledních opustili chatku v osm ráno a vydali se na druhej, nejzajmavější úsek cesty. Oficiálně má druhej úsek 13 km a převýšení 700 metrů nahoru a zase dolů, to ale nepočítá s výstupem na vrchol sopky, kerej jsme chtěli podniknout. Když jsme ale vyšplhali do sedla, ze kterýho odbočuje cesta na vrchol, Jirkovi ani Lyndsy se tam nechtělo. Byla to opravdu ošklivá cesta, vlastně tam nahoru ani žádná cesta nevede. Je to jen strmá stěna plná rozdrolený lávy a bylo vidět, jak jen pár odvážlivců se škrábe nahoru po čtyřech.
Já jsem si vrchol nemohl nechat ujít, a tak jsme se rozdělili. Stoupání začínalo pozvolna a čím dál jsem šel, tím byla stěna strmější a tím víc opuštěnejch batohů jsem míjel. Lidi je tam nechávali a šplhali dál bez nich. Tehdy jsem začal litovat svýho drahýho a těžkýho nákladu, co jsem si vzal sebou. Nejen že můj batoh byl pořádně těžkej a lezení s ním po strmý štěrkový stěně bylo vyčerpávající, ale nemohl jsem ho ani nechat ležet, protože jsem v něm měl drahý věci (objektivy k foťáku, laptop..). A tak jsem šplhal dál a snažil se překonat těch 600 výškovejch metrů, ze sedla na vrchol, přičemž stěna byla každym metrem šikmější. Nakonec, když už jsem dál nemohl, jsem ten batoh přeci jen sundal a vydal se na vrchol jen s foťákem v ruce. To už šlo o něco líp a nakonec po 3 hodinách lezení jsem stanul na vrcholu. Hned jsem začal rychle cvakat fotky, protože podemnou se zrovna zatahovali mraky a tak jsem ani nebyl odměněnej za svůj výstup tím údajně krásnym výhledem z týhle 2300 m vysoký hory.
Sestup dolu byl mnohem jednodušší. On to ani tak nebyl sestup, jako spíš kontrolovanej pád. Stěna sopky je tak strmá a pokrytá sutí, že dolu vlastně kloužete po rozdrcený lávě, asi tak jako se kloužete v zimě na náledí. Po chvíli hledání jsem našel i batoh, celá hora teď byla v mracích a viditelnost se zhoršila. Dolu jsem se doklouzal za půl hodiny a po krátkym obědě se vydal na zbytek cesty do druhý chaty.
Cesta to byla parádní, ale vyčerpávající. Unavenej po výstupu jsem musel ujít ještě dalších 8 km skrz území aktivního vulkánu, tzv Red Crater, kde to ze země syčelo a kouřilo se, všude to smrdělo sírou a na některejch místech byla země i trochu žhavá, že jste na ní sotva udrželi ruku. Dál po cestě jsem potkal nádherný azurový jezírka a za nima pak několik kilometrů mrtvý země, země Mordoru z Pána Prstenů. Bylo to opravdu ohromující, procházet se po aktivní sopce a pak jít tou děsivou mrtvou krajinou. Na tracku už jsem šel jako poslední, nikde nikdo a tak ta atmosféra mrtvý krajiny byla opravdu dokonalá. Asi v 6 večer jsem dorazil do chaty, kde jsem našel Jirku a Lyndsy. Spát jsme šli brzo, další den nás čekal nejdelší úsek cesty.

Naše parta a za náma Mt Ngauruhoe

Naše parta a za náma Mt Ngauruhoe

Na rozcestí k výstupu na vrchol. Za náma je vidět cesta nahoru

Na rozcestí k výstupu na vrchol. Za náma je vidět cesta nahoru

Výstup na vrchol. Všiměte si jak se ti malý lidičkové škrábou nahoru

Výstup na vrchol. Všiměte si jak se ti malý lidičkové škrábou nahoru

Hurá, na vrcholu!

Hurá, na vrcholu!

Kráter sopky. Na dně asi najdete pár desítek prstenů :)

Kráter sopky. Na dně asi najdete pár desítek prstenů :)

Mrtvá krajina Mordoru

Mrtvá krajina Mordoru

Vulkanický jezírka

Vulkanický jezírka

Mt Ngauruhoe (Hora Osudu) a Mordor

Mt Ngauruhoe (Hora Osudu) a Mordor

3. den
Poslední úsek cesty, 22 km, se nám šlo dobře a rychle. Cesta byla líp upravená než u předešlejch dvou úseků, ale zato byla naprosto nudná. Za celej den jsme nepotkali nic, co by stálo za fotku, kromě super-moderní čtvrtý chatky, kde jsme si dali oběd a pak nakonci jeden vodopád.
Po sedmi hodinách nudný chůze jsme dorazili zpátky do Whakapapa Village, kde nás čekali naše auta a čtyřhodinová jízda do New Plymouth, kde strávíme následující 2 dny, na chatě Jirkovejch a Lyndsy přátel.
Asi nemusim popisovat, jak unavený jsme po tom tracku byli :) Ale stálo to zato, první z 9 Great Walks of New Zealand mám za sebou, včetně výstupu na vrchol!

Čtvrtá chata ve který jsme nespali, jen jsme si tam udělali oběd. Je opravdu hodně moderní. Chaty nemaj připojení k elektřině ani k vodě, jsou soběstačný, tahle měla dokonce solární panely a v noci se dalo svítit.

Čtvrtá chata ve který jsme nespali, jen jsme si tam udělali oběd. Je opravdu hodně moderní. Chaty nemaj připojení k elektřině ani k vodě, jsou soběstačný, tahle měla dokonce solární panely a v noci se dalo svítit.

Posted in Nový Zéland by Luigy at Březen 23rd, 2014.
Tags: , ,

Leave a Reply

*