Nový Zéland 22.1.2014 – East Cape

Z Opotiki jsem se vydal dál po pobřeží, kolem poledne začalo pořádně pršet, ani jsem už neviděl moře, i když jsem jel jen pár desítek metrů od něj. Nakonec jsem zastavil a počkal asi 2 hodiny než déšť ustal. Když znova vyšlo slunce, naskytla se mi parádní podívaná na rozbouřený moře, vlny měli přes 2 metry. Pokračoval jsem až do Te Araroa, což je nejvýchodnější městečko NZ a odbočil jsem na vedlejší cestu která vedla ještě dál na nejvýchodnější cíp. Asfalt brzo vystřídal štěrk a já kličkoval po uzoučký cestě, která vedla po útesu a občas jsem se musel vyhnout kusům cesty co se utrhli do moře. Skoro za tmy jsem dorazil na konec cesty, odkud už vedla jen pěšina na kopec kde je známý nejvýchodnější maják. Noc jsem přečkal v autě, na zadní sedačce.
Ráno, pokud se to tak dá nazvat, protože bylo půl pátý a všude tma, jsem sbalil foťák a vyrazil k majáku. Pár minut po pátý jsem byl nahoře, obzor už se pomalu sbarvoval do oranžova, ale trvalo ještě hodinu než jsem uviděl jako jeden z prvních lidí na světě východ slunce 22.ledna 2014. Zůstal jsem se na tu parádu koukat až do sedmi a pak vyrazil zpátky k autu.
Dojel jsem zpátky do městečka a vydal se dál na jih. Tentokrát už cesta nevedla tolik po pobřeží, jako krásnejma a velkejma kopcema. Další zastávku jsem udělal v Tolega bay, kde mimo krásný pláže bylo přístavní molo, 600 metrů dlouhý (místní rarira) postavený asi před 100 lety. Taky jsem absolvoval místní tůru k místu, kde přistál kapitán Cook (ten co objevil NZ). Strávil jsem v Tolega bay prakticky celý odpoledne. Večer jsem dojel do města Gisborne, kde jsem plánoval přespat. Našel jsem místní dva backpackers, v obou jsem se byl zeptat na volnou postel. Nechápu jak je to možný, ale neměli ani jednu volnou postel.. Nevim co dělat dál, snad přespat v nějákym penzionu? Další noc už v autě strávit nechci… Pokračování příště.