Nový Zéland 21.10.2014 – Frank Grapl

Vezl jsem Magdu do Rotorury, kde měla domluvenej pohovor a na noc jsme měli zůstat u nějákýho jejího kamaráda. Koupili jsme mu za to basu piv a tak tam stojíme před barákem, zvoníme a já přemejšlim, co to asi bude za člověka (Magda už mi předem něco prozradila), ale tohle jsem fakt nečekal.
Otevřel nám shnědej usměvavej Maori (Maorové jsou původní domorodci Novýho Zélandu) a přivítal nás přátelským „Ahoj“, se svojí českou kšiltovkou s trikem „Czech Drinking Team“ a pozval nás dovnitř. Vnitřek jeho domu měl všechny zdi polepený plakátama Prahy a Čech, Maorskejma obrazama, plakátama Michaela Jacksona a dalších velikánů a každý volný místo na zdi bylo vyplněný fotkama, kterejch tu byli snad stovky. Na všech byl on společně s dalšíma lidma, sem tam jsem na fotce zahlídnul i nějákou tu celebritu. A pak tu byla jedna zeď plná novinovejch článků, českejch i novozélandskejch. Všechny byli o něm – o Franku Graplovi.
To všechno ve mě vyvolávalo jednu velkou otázku: „Kdo je sakra ten Frank Grapl?“

Frank

Frank

Posadili jsme se venku na verandě s láhví Budvaru a Frank se pustil do vyprávění:
Frank Grapl, neboli František je synem Tomáše Grapla, politickýho vězně z Moravy, kterej v roce 1950 emigroval na Zéland a oženil se s místní Maorkou. František je tak pravděpodobně jedinej exemplář smíchání krve novozélandskejch lidojedů s krví českou. Frankův otec si po emigraci na Zéland zalíbil Maorskou kulturu a začal vozit Maorský kapely na vystoupení po Evropě, kde nikdo nic podobnýho neznal. Na turné bral i svojí ženu a malýho Franka, kterej vždycky stál pod pódiem a snažil se napodobovat ostatní tanečníky. Postupně ho začali brát i na pódium. Když v roce 2004 Tomáš Grapl zemřel, Frank se ujal vedení a sám začal pořádat turné. Jeho skupinu můžete najít na internetu pod názvem Whakaari Rotorua.

Frank na vystoupení v Praze

Frank na vystoupení v Praze


Článek o Frankovi kterej vyšel v magazínu Respekt

Článek o Frankovi kterej vyšel v magazínu Respekt

Frank je velice přátelskej člověk, zná se osobně se spoustou významnejch lidí, od starostů, primátorů, přez ministry a politiky z Čech i Zélandu až po celebrity, herce a zpěváky. Jeho největší idol je Karel Gott od kterýho dokáže zazpívat i pár písniček. Frank umí trochu česky, ale většinou jen jednotlivý slovíčka, takže při vyprávění nám povídal anglicky, ale do každý věty dosadil jedno nebo dvě český slova. Bylo to legrační poslouchat :)
Celej večer jsme povídali a popíjeli českej Budvar. Přišel se na nás podívat ještě jeden Frankův kamarád z Kanady a přinesl sebou dres Romana Turka :)

Frank, jeho kamarád z Kanday a já v dresu Romana Turka :)

Frank, jeho kamarád z Kanday a já v dresu Romana Turka :)


Frank, Magda a Maorská snídaně :D Steak, párky a vajčka

Frank, Magda a Maorská snídaně :D Steak, párky a vajčka

Další den nás Franta vzal na do Maorský vesnice Te Puia, ukázat nám Maorskou kulturu a tradice. Prošli jsme si místní horký prameny, zase spousta kouře a syrnýho smradu jako už jsme viděli mnohokrát předtim, ale bylo to pěkný :) Dál jsme vlezli do malý budovy, kde byla tma, měli tu dva ptáky Kiwi. Pták Kiwi je noční živočich a neni snadný ho v přírodě najít, takže to bylo poprvé, co jsem tohodle podivnýho ptáka viděl naživo. Nemaj křídla a při chůzi vypadaj legračně, trochu jako slepice. Dál jsme šli na Maorský hudební a taneční vystoupení, podobný jako dělá sám Frank. Frank nás vzal dopředu před hlouček všech turistů, že má pro mě překvapení.
Před vystoupením k naší skupince turistů (asi 40 lidí) přišla jedna Maorka v kostýmu s pláštěm z peří ptáka Kiwi (dnes už jsou Kiwi chránění a kostým je tak několik desítek let starej a má vysokou cenu) a tahle paní nám vysvětlila rituál, kterej se za chvilku má odehrát. Nakonec se zeptala, jestli se tu najde dobrovolník, přičemž Frank vymrštil mojí ruku do vzduchu dřív, než stačila doříct větu. Stal jsem se tak náčelníkem kmene turistů. Za chvíli měl dorazit kmen vystupujících Maorů v čele se svym náčelníkem a já s nima měl sehrát rituál setkání obou kmenů.

Volunteer Honza from Czech Republic

Volunteer Honza from Czech Republic

Maorové přiběhli a začali svůj zastrašující tanec. Ten měl otestovat zda se my, kmen turistů a hlavně já jako náčelník nebojíme a máme dostatek odvahy. Stál jsem tak v čele naší skupinky 40 turistů a hleděl jsem upřeně do očí Maorskýho náčelníka. Nesměl jsem uhnout svým pohledem ani na chvilku, náčelník by to vzal jako známku slabosti. A tak upřeně hledíme jeden druhýmu do očí a on přitom předvádí ten svůj zastrašující tanec, boulí na mě oči a vyplazuje jazyk. Vyplazenej jazyk znamená, že mě chce sežrat. Maorové dřív doopravdy jedli svoje nepřátele. Nakonec když se mu nepovedlo mě zastrašit (stál jsem tam jak přikovanej a nemohl jsem se pohnout ani kdybych chtěl), vytáhnul zpoza pasu větvičku kapradí a položil jí pomalu na zem. Já se pomalu vydal mu vstříc a stále mu hleděl do těch jeho strašlivejch očí, sehnul jsem se pro větvičku, zvedl ji a pomalu se vrátil pozpátku ke svýmu kmenu turistů. Větvička měla symbolizovat nabídku k přátelství a já přátelství jeho kmene přijal. Byl to hodně silnej zážitek. Celý to bylo opravdový, nepůsobilo to vůbec jako představení a ten pohled do jeho očí byl nezapomenutelnej. Později mi Frank vysvětlil, jak moc vážně Maorové ten rituál berou, prý už viděl několik lidí v pozici náčelníka turistů, kteří to nebrali vážně a začali se smát. Maorskej náčelník v takovym případě potrestá turistu ranou kopí, který má při sobě. Nesnaží se přitom bejt nějak zvášť citlivej. Vždyť kousek opodál je cedule s varováním. Pokud je nerespektujete, dostanete ránu a bude vás to bolet. Stížnosti vám nepomůžou, tady jsou Maorové v právu.

Tváří v tvář náčelníkovi

Tváří v tvář náčelníkovi

Po „zpřátelení“ našich kmenů pro nás začali tancovat jinej tanec, tentokrát už ne zastrašující, myslim že měl vypovídat něco o jejich kmenu a kdo jsou. Maorský tance často vyprávějí příběhy a události. Dál jsme pokračovali dovnitř do jakýhosi Maorskýho divadla, kam jsem já jako náčelník vedl náš kmen turistů. Uvnitř jsme se usadili a sledovali připravenou show. Před začátkem jsem se ještě pozdravil osobně s každým členem jejich kmene. Při Maorskym pozdravu tzv „Hongi“ se dva lidé dotknou nosem a čely a „nasajou“ pach a ducha toho druhýho. Frank nám ten pozdrav ukázal už dřív, teďka jsem to provedl s každým členem kmene Maorů. Během představení jsme mohli vidět mnoho různejch tanců, od těch válečnejch, přez oslavný a vypravěčský až po milostný. Do některejch tanců jsme se mohli zapojit i my, diváci.
Po představení se k nám (mě, Magdě a Frankovi) přidala jedna z vystupujících, Maorská slečna a vyprávěla nám společně s Frankem o Maorský kultuře. Jejich tradice a zvyky jsou opravdu fascinující a vydaly by na samotnej dlouhej článek.

Maorský rituály

Maorský rituály


Ten vzadu je náčelník, kterýmu jsem čelil při rituálu spřátelení kmenů.

Ten vzadu je náčelník, kterýmu jsem čelil při rituálu spřátelení kmenů.


Frank, Magda a jedna z vystupujících Maorek. Mimo vystoupení to jsou uplně normální lidi.

Frank, Magda a jedna z vystupujících Maorek. Mimo vystoupení to jsou uplně normální lidi.


Workshop Maorských řezbářů

Workshop Maorských řezbářů

Frank k nám byl neskutečně laskavej a chtěl s náma strávit víc času, tak jako my chtěli strávit víc času s ním a poznat se líp. A tak jsme u Franka zůstali s Magdou na neurčito.

Nakonec přiložim ještě video z Frankovýho vystoupení v Praze:

Posted in Nový Zéland by Luigy at Prosinec 23rd, 2014.
Tags: , , ,

Leave a Reply

*