Nový Zéland 1. den – Přílet

Na letišti v Aucklandu je hodně přísná kontrola. Nejdřív imigrační, a pak proclení. Na imigračnim si vás proklepnou jestli nejste vandrák co jim tam jede vytěžovat systém a při proclení hlídaj aby nikdo nepřivezl žádný ovoce, nebo třeba i hlínu na botách, zkrátka si hlídaj tu svojí perfektní přírodu.
Každopádně jsem prošel a jsem tu, na Zélaně!! Je to úžasnej pocit, když se podíváte dolů, na svoje nohy a říkáte si, že tím směrem je váš domov :)
Chytil jsem autobus do centra, přímo do přístavu (Ferry Terminal). Tam jsem nechal zavazadla a vydal se na průzkum hlavní třídy – Queen street a okolí přístavu. Byl jsem z toho u vytržení. Pořád si nějak nemůžu v hlavě srovnat, že jsem na opačnym konci světa. Pořád čekám, že se probudim doma. Těžko tomu uvěřit. Ale tyhle krásný pocity se zároveň mísej s pocitama úzkosti. Přecijen, jsem tu sám a když se něco stane, nikdo mi nepomůže. Mám tu pár věcí v kufru, pas a kreditku. Pas a kreditka jsou pro mě momentálně dvě nejduležitější věci na světě. Přít o ně.. bojim se domyslet.
Můj plán je navštívit svojí vzdálenou příbuznou, Táňu, kterou jsem ještě nikdy neviděl. Po emailu jsme se domluvili, že u ní můžu zůstat první dvě noci.
Táňa bydlí na Ostrově Waiheke, kterej má asi 20km v průměru a slouží obyvatelům Aucklandu jako rekreační oblast. Táňa tam bydlí, se svým mužem, Paulem (Angličan). Oba jsou moc fajn, udělali mi dobrou večeři a povídali jsme o tom co bude. Snaží se mi ve všem vyjít vstříc. Jsem za ně moc rád.
Kolem deváté večer se už sotva držím na nohou. Padám do postele.