Nový Zéland 10.8.2014 – Výstup na Ben Lomond

Darren McKinney – dobrodruh kterej navštívil všechny kontinenty kromě Antarktidy, přeplul na plachetnici Pacifik ze Zélandu do Ameriky, dokonce navštívil i Prahu, srdečnej Novozélanďan, stavitel, otec velký rodiny a zároveň můj šéf – předpokládám, že si dokážete domyslet, o čem se my dva spolu v práci bavíme :)
Každej den v práci koukáme na ty hory, co jsou všude kolem nás a přemejšlíme, jak ten náš svět vypadá tam shora. Ono dostat se tam nahoru neni zas tak složitý a paradoxně právě to nás odrazuje. Čekáme na pořádnou výzvu. Tenhle víkend se konečně naskytly vhodný podmínky pro náš plán: Vylézt na vrchol hory Ben Lomond (1748 mnm) a přespat na vrcholu ve vykopaný sněžný jeskyni. Výstup na Ben Lomond je 6-8 hodinovej zpáteční track s převýšením 1400 metrů. Taková dobrá nedělní procházka, pokud to podnikáte v létě, ale v zimě, když je hora pokrytá sněhem a ledem už je to výzva :) K tomu navíc přespání venku při teplotě pod bodem mrazu a vykopání sněžný jeskyně… no těšil jsem se hodně :)
Posledních pár dnů nám tu sněžilo, což jsme potřebovali pro naší sněžnou jeskyni a předpověď na víkend vypadala slušně, jedinej zádrhel byl s majtelem domu kterej stavíme, v sobotu se měl přijet podívat jak pokračuje stavba a tak se mu musel Darren celý dopoledne věnovat. Já mezitim zabalil a připravil co bylo třeba a vydal se na první část cesty, výstup na vrchol Queenstown Gondoly. Tak se říká vyhlídce na kopci nad Queenstownem, kam vede kabinová lanovka. Je tam restaurace, bobová dráha, rampa pro paragliding a úžasnej výhled na okolí. Jedno z míst, který rozhodně nesmíte vynechat při návštěvě Queenstownu. Nachází se v nadmořský výšce 812m, což vám dává dobrejch 500 metrů nadhled nad Queenstownem. Právě tady jsem se setkal s Darrenem, kterej kvůli časovýmu deficitu vyjel nahoru lanovkou.

Pohled na Queenstown z vyhlídky na vrcholu Queenstown Gondoly

Pohled na Queenstown z vyhlídky na vrcholu Queenstown Gondoly

V půl třetí odpoledne jsme vyrazili na druhej úsek, do sedla mezi Ben Lomond a Bowden Peak. Cesta vedla po ostrym hřebeni kopce se strmou strání po obou stranách. Teda ne ta oficiální cesta, ale ta co jsme si zvolili. Pokud se někdo ze čtenářů chystá podniknout podobnou výpravu, doporučuju jít po hřebeni, ten výhled a pocit stojí zato. Oficiální cesta vede lesem a pak strání, absolutně bez výhledu. Do sedla jsme se dostali za dvě hodiny, přecijen po hřebeni to jde pomalejc a oba jsme táhli krosny a lopaty. Sedlo je ve výšce 1316 mnm a je odtamtud krásnej výhled směrem ke Glenorchy. Hodiny ukazovali 16:30, což pro nás znamenalo jen další dvě hodiny světla. Rozhodli jsme se postavit náš přístřešek tady. Výstup na vrchol by nás pravděpodobně vyčerpal natolik, že už by jsme neměli dost sil a taky světla na výrobu našeho obydlí.

Neoficiální cesta po hřebeni. Vpravo od Darrena je vidět vrchol Ben Lomond a dál vpravo pak sedlo

Neoficiální cesta po hřebeni. Vpravo od Darrena je vidět vrchol Ben Lomond a dál vpravo pak sedlo


Výhled ze sedla

Výhled ze sedla


Nadšení nám nechybělo :)

Nadšení nám nechybělo :)

Našli jsme si relativně rovný místo ve stráni na závětrný straně, kde bylo víc sněhu. I tak ho tu bylo pramálo. Vítr odtud většinu sněhu odfoukal a zůstala tu pokrývka 20-50cm sněhu. Dvě hodiny nám trvalo, než jsme nakupili na hromadu dostatek sněhu, aby jsme v něm mohli začít kutat a další dvě hodiny jsme se střídali, jeden z nás zavrtanej uvnitř v tý hromadě a druhej odklízel co ten první vykopal. Měli jsme štěstí, že zrovna bylo den před úplněkem, vlastně den před tzv „superúplňkem“ (vzdálenost měsíce od země je proměnlivá a vzácně dochází k úkazu, kdy je měsíc nejblíže zemi a zároveň v úplňku). Všude kolem nás byl bílej sníh, kterej ještě to měsíční světlo odrážel a tak se dalo stavět i když už slunce dávno zapadlo. V devět večer jsme se konečně dočkali, všechna bagáž byla vevnitř a přišel čas na vaření večeře.

Hotovo! jde se na večeři. Foceno při měsíčním světle

Hotovo! jde se na večeři. Foceno při měsíčním světle

Tady je na místě trochu osvětlit teorii sněhových obydlí a vyvrátit pár mýtů o sněhu:
Zaprvé sníh je tvořen přibližně 10% vody a 90% vzduchu, čímž se podobá polystyrenu a dělá z něj perfektní izolant. Zadruhé nepotřebujete mít vevnitř +20°C aby se vám pohodlně spalo, stačí udržet teplotu lehce nad bodem mrazu, dobrej spacák a hlavně dobrou izolaci mezi vašim spacákem a sněhem. Já se pro dnešní noc vybavil dvěma karimatkama (jedna klasická pěnová, druhá samonafukovací), kvalitnim spacákem, do něj jsem si ještě přikoupil termo vložku a na sobě jsem měl jednu vrstvu termoprádla, ponožky a kuklu. Zatřetí sněhový obydlí na vás nespadne, když v něm rozděláte malej oheň, ani vám neroztaje ani na vás nebude kapat. Sníh funguje jako houba a pokud se vnitřní stěna ohřeje a začne tát, vsáhne se voda do vnějšího sněhu a tam znova zmrzne, čímž se vlastně celá konstrukce stává silnější.
Existuje ještě několik dalších fíglů, jako např. tzn cold-sink (odvod studenýho vzduchu), což uděláte tak, že vchod umístíte do nejnižšího místa obydlí a sebe umístíte do nejvyšší možný polohy. Studenej vzduch se vám bude sám odvádět ven a teplej zůstávat vevnitř. Zkrátka pokud víte co a jak, vyspíte se ve sněhu mnohem pohodlnějc než ve stanu. Pokud vás tahle tematika zajímá víc, najdětě si na internetu informace o Quinzhee (tak se říká sněhovým obydlím, vyrobeným formou kutání, na rozdíl od Igloo, který se staví ze sněhovejch bloků, podobně jako dům z cihel).

Darren vaří. Všiměte si předmětů zapíchanejch do stěn :)

Darren vaří. Všiměte si předmětů zapíchanejch do stěn :)

Vaření večere bylo srandovní. Jen pár sekund po zapálení vařiče se vnitřek našeho obydlí ohřál natolik, že se z našeho oblečení začala odpařovat vlhkost a v jednu chvíli bylo uvnitř tolik páry, že jsem skoro neviděl Darrena, kterej ode mě byl metr a půl daleko :) Zároveň si nemusíte ve sněhovim obydlí lámat hlavu s úložnym prostorem pro malý věci. Drobnosti jako vidličku, baterku, brejle apod. prostě zapíchnete do stěny a oni tam držej :) Po vydatný večeři jsme se uložili ke spánku. Překvapivě pro mě tahle noc nebyla zdaleka nejstudenější, co jsem zažil. Bejval bych se vyspal perfektně, kdybych celou noc neklouzal z mírnýho svahu dolů, ale líp už to postavit nešlo.
Ráno nás čekalo velký překvapení, když jsme se probudili se stropem mnohem níž, než byl večer. Známá vlastnost sněhovejch obydlí, o který jsem předtím četl, ale nečekal jsem, že nám ten strop klesne tolik. Totiž sníh se svojí vlastní vahou časem udusává. Správně se má při stavbě počkat pár hodin po nakupení sněhový hromady, předtím než začnete tunelovat, ale na to nebyl večer čas.
Dali jsme si rychlou snídani a ani se neobtěžovali zabalit věci, vzal jsem jen foťák a vydali jsme se na vrchol. Ten poslední úsek s převýšenim 430m byl nejzáludnější. Stěna hory byla strmá a tvořil ji sníh, led a skála. Řekl bych že to co jsme lezli bylo na hranici toho, co se dá lézt s obyčejnejma botama. Být to o něco strměnší, nebo ledovější, bylo by třeba mít mačky (bodáky na podrážkách). Cestou zpátky jsme potkali jednoho kolegu, kterej to právě lezl s mačkama a cepínem a šlo mu to o dost snáz :)
Asi po 40 minutách už jsme stáli nahoře a obdivovali ten výhled. Ben Lomond je jedna z nejvyšších hor v okolí a skoro všechny ostatní hory maj podobnou vejšku, takže ve výhledu nic nepřekáží a lze dohlédnout pěkně daleko.
Sestup dolu už byl jednoduchej, ze strmý stěny hory se dalo skákat dolů do hlubokýho sněhu, každym takovym skokem jste se dostali o dva metry níž a tak jsme se zpátky do sedla dostali za pár minut, zabalili naše tábořiště a vyrazili domů.

Na vrcholu

Na vrcholu


Samozřejmě jsem nezaponěl vzít vlajku :)

Samozřejmě jsem nezaponěl vzít vlajku :)


Výhled na Queenstown a pohoří Remarkables

Výhled na Queenstown a pohoří Remarkables


Výhled na druhou stranu, jedna hora za druhou

Výhled na druhou stranu, jedna hora za druhou


Mapa pro přehlednost

Mapa pro přehlednost

Posted in Nový Zéland by Luigy at Srpen 11th, 2014.
Tags: , ,

Leave a Reply

*