Vietnam den 3. Cat Ba island

Cát Bá je úžasný místo. Žije to tady, všude samý restaurace, bary, muzika, výletní agentury a je to tady mnohem hezčí než byla špinavá a chudá Hanoi. Tohle je čistě turistický místo, odkud můžete dělat spoustu výprav po okolních fjordech, lézt po skalách, nebo zajít na jednu z místních párty. Ubytoval jsem se přímo ve středu toho všeho. Všechno tu v noci barevně svítí, každá restaurace, bar, obchod, průčelí nad silnicí, dokonce i stromy okolo mají na sobě žárovičky. Taková malá vietnamská Las Vegas. Akorát to není tak šíleně americký a megalomanský. Prostě se mi tu líbí :)

Rozhodl jsem se tu jeden den zůstat a vzít si půldenní výlet lodí po fjordech, včetně kajakování. Turismus je tu teď kvůli Coronaviru na úpadku a tak jsme vyrazili jen ve třech, já, jeden Kanaďan, průvodce Tim ze států + kapitán.
Hned po vyplutí se nám naskytla bizarní podívaná na hlavní místní atrakci, kterou je tzv. Floating City. Žije tu v těch fjordech na moři prý cca 4000 vietnamců a to na různých pontonech a plovoucích obydlích. Je tu z toho doslova celé město! Hned u přístavu je největší síť těhle podivných příbytků a čím dál plujete, tím jsou pak rozdrobenější, jakoby „samoty“.

Floating city

Floating city

Jedna z rybářských samot

Jedna z rybářských samot

Lidi tu žijí trvale, všechno to jsou rybáři, co se živí lovením všeho možného co žije v moři. Všechna ta obydlí jsou honě chudá, jsou to spíš takový plovoucí chýše z plechu, plastových desek a kdoví čeho ještě. Jestli jste viděli legendární film Waterworld z 90 let s Kevinem Costnerem tak tohle k tomu má zatraceně blízko. Skutečné plovoucí město. Viděl jsem tu i plovoucí sámošku, plovoucí restauraci a hlavně spousta různých zařízení k lovu mořské havěti. Všechno to vypadá hodně post-apokalipticky, jako skutečný Waterworld.

Vietnamská rodinka

Vietnamská rodinka

Náš průvodce Tim a kapitán loďky, prý je to jeden z nejlepších lezců ve Vietnamu, v důchodu :D

Náš průvodce Tim a kapitán loďky, prý je to jeden z nejlepších lezců ve Vietnamu, v důchodu :D

Turisti se sem na to jezdí dívat, je to rarita a tak se vám tu naskytnou pohledy, jak chudá vietnamská rodinka z papundeklového příbytku něco společně kutí nad mořskou havětí na oprýskaném pontonu, vedle nich drnčí starý, zrezivělý diesel-agregát a kolem nich proplouvá obrovská luxusní výletní loď, na palubě pár turistů, co se v tomhle studeném počasí odvážilo vykouknout z tepla restaurace ven a sledují ty vietnamčíky, jak tam cosi kutí.

Po půlhodině na lodi jsme přesedli na kajaky. Z kajaku to máte všechno z mnohem bezprostřednější blízkosti, můžete si plout přesně kam chcete a jste tak nějak víc na jejich úrovni, než turisti na výletní lodi. Děti na nás často mávali. Zajímalo by mě, jak chodí do školy. Je to všude strašně daleko a na všechno potřebujete loď. Ani bych se nedivil, kdyby do školy nechodili vůbec. Na tenhle prostý život opravdu stačí umět trochu psát a počítat.

My na kajaku, jedna samota a luxusní výletní loď

My na kajaku, jedna samota a luxusní výletní loď

Tim :)

Tim :)

Na kajacích jsme toho objeli po okolí dost, podívali jsme se třeba i na ostrov, kde se natáčel film Trosečník, nebo pláž s několika vraky lodí, jeskyni, nebo utajenou lagunu, kam se dostanete jen když proplujete pod malým skalním obloukem.

Utajená laguna

Utajená laguna

Ostrov z Trosečníka - nyní párty ostrov

Ostrov z Trosečníka – nyní párty ostrov

Pláž s vrakama lodí

Pláž s vrakama lodí

Pluli jsme takhle relaxačním tempem jen my tři, já, ten kanaďan a náš průvodce Tim, který byl naprosto typickým příkladem takového toho pohodáře bez cíle, co cestuje a dělá cokoli mu zrovna přijde pod ruku :)

Další z vraků

Další z vraků

Ve výsledku lituju, že se tu nemůžu zdržet dýl. Mám před sebou hodně dlouhou cestu a už takhle jsem se zaseknul na jeden celý den a neujel ani kilometr. Zítra musím vyrazit brzo ráno, což nevím, jak se mi povede. Je totiž pátek a tady to žije ještě víc, než včera. Sedím venku na pódiu, kde se normálně pořádají koncerty a ťukám do laptopu. Všude kolem mě jsou plné bary, blikající světla, muzika hraje, zkrátka je tu fajn :)

Posted in Vietnam mototrip at Březen 10th, 2020. No Comments.

Vietnam den 2. Z Hanoi na ostrov Cát Bà

Ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy spal 11 hodin. V hostelu jsem si dal fajn snídani, která je v ceně ubytování, který stojí 180,000 dongů (180 Kč), vyřídil pár pracovních záležitostí a fotky. Po snídani jsem všechno zabalil do krosny, tu připoutal vzadu na motorku a vyrazil jsem na cestu. Mám rád asijskej styl dopravního chaosu, cítím se v něm dobře a potom, co jsem si včera trochu zvyknul na novou motorku jsem se proplétal bez problémů z Hanoje ven.

Před hostelem, na samém začátku výpravy

Před hostelem, na samém začátku výpravy

IMG_4346bl

Z města jako takového jsem se dostal kupodivu rychle, asi po 20 minutách jsem se octnul na příměstských silnicích, kde už se dalo jet na plný plyn. To pro vietnamce znamená 60 km/h :D
Já svojí optimální cestovní rychlost našel někde kolem 80 km/h. Motorka jede i stovkou, ale na těhle rušných silnicích rychleji opravdu jet nechci. Stává se bežně, že potkáte třeba skútr jedoucí v protisměru, někdy i auto. Stejně i s 80 km/h jsem nejrychlejší objekt na silnici.

IMG_4361bl

Budím pozornost. Mezi místníma svojí motorkou a výbavou hodně vyčnívám. Na silnici najdete jen velmi zřídka něco silnějšího, než skútr. Zároveň tu nikdo nenosí žádné ochranné prvky kromě levné plastové helmy. Když už zahlídnete náhodou silnější motorku, nebo motorkářskou bundu, je to turista.

Po dvou hodinách jízdy, jak jsem projížděl zapadlejší příměstské části Hanoie, jsem se zastavil na oběd u jedné restaurace. Hned na mě začali mávat místní vitnamčíci a seběhli se ke mě, zajímalo je odkud jsem a jeden z nich si vyskočil na mojí motorku. Turisti sem jen tak nezavítají a takováhle mašina taky ne. Dal jsem si naprosto vnikající 3-chodový oběd za 100,000 dongů (100 Kč) a vyrazil dál.

Jak už jsem říkal, cesta to nebyla úplně příjemná, neustále na X-proudých silnicích plných kamionů. Počasí nic moc, zataženo, trochu déšť, teplota cca 18 stupňů. Až jsem nakonec dojel na pobřeží. Trajektem jsem se převezl na asi kilometr vzdálený ostrov Cát Bà. Tady konečně má začít ta dobrodružná část cesty! Projedu malou chudou rybářskou vesničkou, projíždím stavbou, když najednou cítím, jak mi ujíždí a smýká se mi zadní kolo. Píchnul jsem. První dva kilometry skutečnýho dobrodružství a hned takhle končím.

Sesednul jsem a tlačím motorku zpátky do té vesničky, odkud jsem přijel. Několik místních u mě zastaví a něco žvatlá, jedna paní se mi očividně snaží zavolat odvoz. V té malé vesničce najednou budí velkou pozornost turista tlačící motorku, běží vedle ní, hlasitě oddechuje. Místní ze mě mají podívanou a ukazují mi cestu.

Mechanik tu má opravdu jen takovou menší kůlničku a naděje, že by měl duši na mojí motorku je nulová. Naštěstí jsem vybavenej vlastní náhradní duší a teďka se to zatraceně hodí. Za výměnu si řekne 50,000 dongů, což mě pěkně natáhnul, ale mě se ani nechce smlouvat, těch 50 Kč mu rád dám :) Z pneumatiky vytahuje hřebík, na stavbě, kterou jsem projížděl, je hřebíky rozsypaný na silnici očividně moc netrápí. Tak je to opraveno a jedu dál.

Mechanik

Mechanik

Konečně přichází to, kvůli čemu jsem tady. Jedu krásnou klikatou silničkou vzhůru do kopců podél pobřeží. Provoz prakticky žádnej a silnice se krásně klikatí podél moře. Najednou k mému velkému úžasu se ocitám na naprosto luxusní asfaltové silnici, že by se na ní dalo jezdit na kolečkových bruslích. Dávám plný plyn a motorka si to krásně sviští po tom rovném, klikatém povrchu. Klopím to pěkně do zatáček i když se ještě trochu bojím to položit s novou motorkou. Ten krásný asfalt trval sice jen asi 3 km, ale i tak to byla úžasná ochutnávka toho, co mě v nejbližších dnech čeká.

Krátké video pro porovnání dopravy v Hanoi, mimo Hanoi a na konci Cát Bà:

Přijíždím do městečka na pobřeží Cát Bà, do turistické oblasti. Už se stmívá, žije to tady, všude svítí barevné nápisy a osvětlení, hraje tu muzika a svůj hostel nacházím přímo ve středu toho všeho. Dám se trochu dokupy, osprchuju se a vyrážím na večeři, kde se dávám do řeči s jedním američanem, co je taky na motorce.
S Austinem, jak se američan jmenoval jsme se zapovídali asi na dvě hoďky a když jsem se vrátím na hostel a snažím se udělat zase trochu práce, začínám u toho zase usínat. Jdu spát.

Cát Bà

Cát Bà

To úplně vpravo je můj hostel

To úplně vpravo je můj hostel

Výhled z baru v našem hostelu

Výhled z baru v našem hostelu

Posted in Vietnam mototrip at Březen 8th, 2020. No Comments.

Vietnam den 1. Hanoi

Přiletěl jsem v 8:30 ráno, zdržel jsem se na imigračním, kde chvíli trvá všechno vyřídit. Vzal jsem si bus do centra, ten oficiální č.7 a č.17 jsem nenašel. Všude na mě pokřikovali taxikáři a průvodci a naháněli do jejich dopravních prostředků. Nakonec jsem podlehl a nastoupil do podstatně dražšího autobusu za 40,000 dongů (40 Kč), což je dvojnásobná cena, že prý jede do Old Quarter (středu města). Houby. Po půl hodině jízdy mě vyhodil úplně jinde.

Prší, jsem kdesi na konečné autobusu na opačném konci světa, nemám v mobilu internet a skoro nikdo tu nemluví anglicky. Začíná to dobrodružně.
Ještě že v busu byla wifi a stihl jsem se trochu zorientovat v mapě. Jdu asi kilometr pěšky v tom dešti, procházím pár autobusových zastávek a nakonec nacházím autobus, který možná jede tam, kam chci…

Celkem po hodině se dostávám do „půjčovny“ motorek, kde na mě má čekat ta moje.
Je to spíš takovej malej, typicky špinavej místní servis, kde jediný, co napovídá, že jsem tu správně je nádherná, nová, naleštěná motorka u který právě místní vietnamčík dokončuje výměnu oleje.

Vietnamčík vyměňuje olej

Vietnamčík vyměňuje olej

Majitel se kterým jsem si půjčení domluvil (Ducivan) tu ještě není a tak si ji jdu zatím projet po ulici. Motorka je to na místní poměry veliká. Ulice tu brázdí z drtivý většiny malý scootery a s velkou motorkou je tu v těch uličkách a hustém provozu trochu těžší se vyplést. Navíc je to pětistupňovej manuál a tak budu potřebovat trochu času si na tohle všechno zvyknout :)

A už je tu Ducivan. Nadšeně mě vítá, je to opravdu ten nejvřelejší vietnamčík, co dneska potkám a jeho business má to nejlepší hodnocení v Hanoi. Vyřídíme formality, nechávám tu depozit 500 USD a platím dalších 432 USD za půjčení motorky na měsíc, včetně příplatku za vrácení v Ho Chi Minhu. Ducivan mi zařídil úplně novou motorku, je registrovaná ve 2020 a má najeto jen 2400 km! Dává mi i dvě náhradní duše a svoje telefonní číslo. Je známý tím, že rád zůstává s cestovateli v kontaktu, dává jim rady a řeší jakékoli problémy během cesty, třeba s policií, nebo servisem. A právě proto jsem si vybral jeho.
S Ducivanem se ještě odfotím a pak se trochu nejistě snažím s touhle velkou motorkou zařadit do místního dopravního chaosu. Další Úkol je dostat se na benzínku, natankovat a pak do hostelu.

S Ducivanem

S Ducivanem

Můj hostel je v samém srdci Old Quarter v Hanoi. Je tu ta největší koncentrace malých špinavých domečků a obchůdků a je to centrum všech backpackerů. Protože je teprv poledne a pokoj není připravený, hodím si sem jen batoh, zaparkuju motorku a jdu objevovat Old Quarter pěšky.
V Ulicích je tu opravdu hodně bílých batůžkářů a taky spousta prodejců, co se vás snaží nalákat na cokoli co prodávají. Potřebuju koupit dost věcí, třeba simkartu, odolný obal na telefon, chrániče na kolena, pláštěnku… Celý den prší a je cca 18 stupňů. Není to zatím na pláštěnku, mám na sobě motorkářskou bundu, mokne mi jen hlava a hlavně foťák, takže nefotím tak moc, jak bych chtěl.

Takovýchle zvláštních mini-domečků je plná Hanoi.

Takovýchle zvláštních mini-domečků je plná Hanoi.


Známá Train street v Hanoi

Známá Train street v Hanoi


Náhodná ulička va Hanoi

Náhodná ulička va Hanoi


IMG_4324bl

Jsem unavenej, mám jet lag jako kráva a tohle mi dochází, až když se vrátím zpátky na hostel. Dám si sprchu, vezmu laptop dolu do společenské místnosti, že kouknu na pracovní záležitosti. K tomu večeři, pivko, trochu se seznámím s ostatními cestovateli a jak sedím nad tím laptopem, najednou mi hlava začíná padat na prsa. Usínám tu v sedě a tak zamířím nahoru do postele. Padnu do ní v 8 večer a probudím se až po 11 hodinách. Je čtvrtek 7 ráno a je čas vyrazit z Hanoje.

Posted in Vietnam mototrip at Březen 7th, 2020. No Comments.

Vietnam na motorce – úvod

Myšlenka procestovat Vietnam na motorce se mi honí v hlavě už od Nového Zélandu (2014), kde jsem potkal několik cestovatelů, co tuhle výpravu podnikli a vyprávěli o tom úžasný příběhy. Vietnam je na mototrip přímo dělaný, je tu spousta krásných klikatých silnic, hory, pobřeží, spousta offroadových terénů, navíc je Vietnam jedna velká nudle, s jedním velkým městem na začátku a druhým na konci.
K tomu přičtěte, že motorka (skůtr) je tu nejčastější dopravní prostředek, že je tu levno a že tu nepotřebujete řidičák na motorku a máte z toho jednu z nejlepších zemí pro objevování na motorce.

Takže plán je jasnej, projet na motorce celej Vietnam, časový limit 1 měsíc, počet účastníků zájezdu 1, protože se tak budu pohybovat rychlejc a zároveň se mnohem víc seznámím jak s místníma, tak s ostatníma cestovatelema. Jak rád říkám – když cestuju sám, tak vlastně nikdy nejsem sám :)

Hrubý nátřel toho, co mě čeká – přiletím do Hanoie, 2 týdny sever Vietnamu a hory, pak zpátky k Hanoi a další 2 týdny z Hanoi dolů do Ho Chi Minhu, k tomu 4 dny navíc jako rezerva. Sever a hory mě táhnou nejvíc a proto ho chci procestovat jako první, ještě bez časového presu.

Hrubý plán cesty, začínám v Hanoi, končím v Ho Chi Minh City

Hrubý plán cesty, začínám v Hanoi, končím v Ho Chi Minh City

Posted in Vietnam mototrip at Březen 7th, 2020. No Comments.