16.11.2015 – Gardens by the Bay

Poznámka: Příspěvek byl napsán v listopadu 2015, ale publikován v květnu 2016

Jeden z hlavních důvodů mojí návštěvy v Singapore jsou právě Gardens By the Bay, technicky a designově nejzajmavější park / zahrady jaký jsem kdy viděl. Nenadchly mě ani tak místní rostliny, při cestování jsem už viděl spousty z nejrůznějších rostlin, ale spíš samotný design parku. Parku dominují obří umělé stromy, takzvané supertrees, kterých je tu celkem 18 a tyčí se do výšky 25 až 50 metrů.

Jejich úkolem není jen dobře vypadat, na jejich stěnách prej žijí speciální popínavý rostliny, na vrcholu mají stromy solární panely a zároveň zachytávají dešťovou vodu. V noci se tyto superstromy rozsvítí a dvakrát za večer předvedou úžasnou světelnou show za doprovodu hudby. To všecko můžete sledovat buďto ze země a nebo z ochozu který je zavěšený ve stromech (za cenu pěti dolarů).
Další atrkcí jsou pak dva obří skleníky (jedny z největších na světě) kam musíte zaplatit vstupný $16 za jeden nebo $28 za oba, což je hodně peněz.
Cloud Forest je prvním ze skleníků a najdete v něm deštný prales, orientovaný vertikálně, takže stoupáte postupně po pěti vysokých patrech a v každém je k vidění něco trochu jiného.
Flower Dome je druhý ze skleníků a je plnej kytek, což mě moc nezajímá a tak jsem se dovnitř nepodíval.

Celej tenhle obří komplex zahrad je relativně novej, otevřeli ho v roce 2012 a je součástí plánu Singapuru stát se „městem v zahradě“. Zahrad je tu kolem víc a místní si na to potrpí. Celej Singapore se vůbec snaží vypadat moderně a high-tech, podobně jako například Sydney, což z něj dělá zajímavou destinaci pro turisty. Nicméně jako většina moderních měst vám ani Singapore nemá po 2-3 dnech co dalšího nabídnout.

Posted in Jihovýchodní Asie at Květen 18th, 2016. No Comments.

15.11.2015 – Singapur

Poznámka: Příspěvek byl napsán v listopadu 2015, ale publikován v lednu 2016

Odlet z Bali
Včera jsem hned časně ráno vyrazil naposledy šnorchlovat a v jedenáct jsem už byl na palubě lodi směr Bali. Tentokrát jsem se vecpal s pár ostatníma lidma na horní palubu, odkud byl sice parádní výhled, vítr ve vlasech a sluníčko, ale po půl hodině se zvětšily vlny a vodní tříšť začala zkrápět palubu s každou vlnou. Nejdřív nám to přišlo jako fajn zpestření a sprchu jsme si užívali, ale po pár dalších minutách narostly vlny, že nás to zalejvalo jak z konve a do toho se loď zhoupla s každou další vlnou. Já měl sebou nahoře na palubě foťák, laptop a další elektronikou, kterou jsem se teď snažil chránit vlastním tělem a vším oblečením. Před vodou nebylo úniku. Naštěstí vlny v jednu chvíli ustaly a mě se podařilo dostat se zpátky do podpalubí. Foťák mě od té doby bohužel trochu zlobí.

Jo na sluníčku je fajn, ale za chvilku se to zvrtne

Jo na sluníčku je fajn, ale za chvilku se to zvrtne


Poslední večeře v Indonésii - to za mnou je jídelní menu

Poslední večeře v Indonésii – to za mnou je jídelní menu

Přespal jsem jednu noc ve starym známym hostelu Bedbunkers v Kutě, ale moc jsem toho nenaspal, už v půl třetí ráno jsem vstával a vydal se na letiště. Je to jen něco přes kilometr a nechtělo se mi platit za taxík. Vykročil jsem si tak nočníma ulicema Kuty a velice brzo jsem začal litovat svého rozhodnutí. Lidí v ulicích moc nebylo, rozhodně jsem byl jedinej turista, přes rameno kabelu s laptopem a kolem krku zrcadlovku. Sám se divim, že mě po cestě nikdo neobral. Těch pár místních, co jsem po cestě potkal na mě hulákalo „taxi, taxi!“ případně „mushroom, mushroom!“ (taky weed, coke, pussy atd.) a já se snažil rychlym krokem dostat co nejřív na letiště. Před letištěm jsem ještě musel prokličkovat několika malejma, úzkejma a neosvětlenejma uličkama. Tam už jsem skoro běžel a zastavil se až když jsem dorazil do letištní haly.

Singapore
Zanedlouho potom jsem už seděl v letadle směr Kuala Lumpur. Tam jsem dorazil po třech hodinách letu a přesedl na letadlo do Singapore, kam jsem dorazil časně odpoledne.
Zdržím se 3 dny a tak jsem si koupil třídenní průkaz na městskou hromadnou dopravu za $20. Singapůrský dolar je téměř stejně jak Australský, asi 20 Kč a obě země jsou taky podobně drahý. Vlaky (metro) mají dobrý a autobusy tu provozuje společnost s názvem „Smrt“ :)

SMRT vás povozí po Singapůru

SMRT vás povozí po Singapůru

Popojel jsem vlakem do města, ubytoval jsem se v nejlevnějším hostelu (taky podle toho vypadá) a vydávám se na průzkum města a to jsou teprve tři hodiny odpoledne! Dobrej výkon, na to že jsem dneska navštívil 3 země :D
Singapore je tak trochu jako Sydney – prachatý město, co si dává záležet na tom, aby ta prachatost byla vidět :) V Singapore je všechno obrovský a impozantní. Největší a nejluxusnější jsou nákupní galerie, kterých jsou tu mraky a ty největší můžete procházet celý den a nachodíte v nich kilometry. Centrum města tak vlastně tvoří jen kancelářské budovy (mrakodrapy) a nákupní centra. Kromě obchodů si Singapůrani zakládají i na luxusních parcích a zahradách, které tu najdete v překvapivém množství a hlavně v překvapivých rozměrech.

Mrakodrapy v centru

Mrakodrapy v centru


Mrakodrapy po západu slunce

Mrakodrapy po západu slunce

Zároveň má ale Singapore i svojí chudou část, na okrajích najdete obrovský panelákový sídliště (panelák jsem teď dva roky neviděl) a kolem centra spoustu čtvrtí se stovkama malejch špinavejch obchůdků a marketů (tam jsem se ubytoval).
Singapore je vlastně město a zároveň i země. Má pět a půl milionu obyvatel, z toho 40% jsou původem Číňani, asi 20% Malaysiani a zbytek je místní a z dalších Asijskejch států, případně z Evropy. Oficiální jazyk je Angličtina, Mandarinština a Malayština – v preferenci podle uvedeného pořadí. Takže je paráda, že všichni umí dobře anglicky a nápisy jsou primárně v angličtině. Překvapilo mě, že se tu jezdí vlevo, stejně tak jako na Novém Zélandu, Austrálii a Indonésii.

Turisticky nejzajmavější a nejnavštěvovanější je oblast Marina Bay Sands. To je obrovskej komplex na okraji zálivu, kterému vévodí světoznámej hotel tří budov, spojených nahoře plošinou ve tvaru lodi, kde se můžete ve ve výšce 200 metrů nad zemí procházet po parku se stromama a palmama, nebo si tam nahoře zaplavat ve 150m dlouhém bazénu. Je to jeden z největších a nejluxusnějších hotelů na světě s kapacitou přes 2500 pokojů.

Marina Bay Sands hotel

Marina Bay Sands hotel


Marina Bay Sands hotel

Marina Bay Sands hotel


Takhle to vypadá nahoře, tam jsem se bohužel nedostal

Takhle to vypadá nahoře, tam jsem se bohužel nedostal

Na nevětší hotel samozřejmě musí navazovat největší a nejluxusnější nákupní galerie, po které se můžete i plavit na gondole. Najdete tu všechny nejluxusněší značky, Louis Vuitton tu dokonce svůj obchod vybudoval mimo nákupní centrum, na umělém ostrově v zálivu a chodí se do něj tunelem.

Že se vás nebaví chodit po nákupáku po svých? Svezte se gondolou! :)

Že se vás nebaví chodit po nákupáku po svých? Svezte se gondolou! :)


Hlavní vchod obchoďáku je u promenády v zálivu

Hlavní vchod obchoďáku je u promenády v zálivu

Na nakupování opravdu nemám peníze, ale chtěl jsem se alspoň podívat do úžasnýho ArtScinence muzea, které je také spoučástí Marina Bay Sands a je postaveno ve tvaru obrovskýho betonovýho lotosového květu. Bohužel vstupné $20 jsem si nemohl dovolit.

ArtScinence museum a mrakodrapy Singapůru

ArtScinence museum a mrakodrapy Singapůru

Další částí Marina Bay Sands je velká supermoderní botanická zahrada Gardens By the Bay, otevřená teprve před třemi lety a která vypadá tak futuristicky, že když jsem jí viděl v novém filmu Hitman, domníval jsem se, že jde o animaci. Když jsem se pak dozvěděl, že to skutečně existuje, rozhodl jsem se vypravit do Singapore, shlédnout tuhle zahradu na vlastní oči.
Singapore tak sice může být drahý, ale je tady toho hodně k vidění i zadarmo, jen se dost nachodíte kvůli gigantickým rozměrům všech zajmavých komlexů.
Zítra mám celý den na prohlídku zahrad a zbytku Marina Bay Sands, dneska jsem to jen narychlo proběhnul. Do hostelu jsem se vrátil v deset večer, byl to dneska ale pěkně dlouhej den!

Posted in Jihovýchodní Asie at Leden 31st, 2016. No Comments.

12.11.2015 Indonésie – Gili Islands

Druhý den jsem si hned ráno vypůjčil šnorchl, brýle a ploutve a vydal se na severo-západní pláž. Už pár metrů od břehu se to pod hladinou hemžilo rybama a čím dál jsem plul tím úžasnější scéna se mi naskytovala. Všude kolem stovky různobarevnejch ryb a tisíce těch mrňavejch, proplétající se mezi korálama. Po chvilce jsem dokonce zahlédl velkou mořskou želvu! Doplaval jsem k ní a plavali jsme chvilku vedle sebe. Bylo to neuvěřitelně krásný. Po chilce jsem se odvážil a dotknul jsem se jejího krunýře. Vždycky jsem si myslel, že pro takovouhle podívanou je třeba si zaplatit potápění s přístrojema a doplavit se na specifický místo, ale tady stačilo jen vzít šnorchl a odplavat pár metrů od břehu. Korály se táhli podél celýho ostrova a dechberoucí podvodní scenérie byly prakticky všude. Rychle jsem doplaval zpátky ke břehu a běžel zpátky do hostelu pro GoPro kameru. S tou jsem se pak potápěl několik dalších hodin.

Korály a spousta ryb (na fotce jich jsou stovky, ale jsou příliš daleko)

Korály a spousta ryb (na fotce jich jsou stovky, ale jsou příliš daleko)


Mořská želva

Mořská želva


Rybičky

Rybičky

Tolik jsem se do toho zabral, ani jsem si nevšiml jak mi ploutve postupně sdírají kůži na prstech u nohou. Odpoledne už to tolik bolelo, že jsem nemohl dál plavat a musel jsem z vody ven. Taky jsem měl spálený záda, který byli při šnorchlování částečně vystavený slunci.
Odpoledne dorazil na Gili Trawangan i Luke, ten kluk z Kalifornie, se kterým jsme si společně půjčili motorky na Bali. Večer jsme zašli společně ještě s holkama z hostelu na společnou večeři a na obhlídku místních barů.
Další den ráno jsem chtěl jít znova šnorchlovat, ale prsty u nohou byli celý rozedřený a trochu mě pálili i spálený záda. Strávil jsem tak půl dne v houpací síti :) Odpoledne jsme s Lukem nasedli na loď směr Gili Meno – druhý ze tří ostrovů. Vzdálenost mezi Trawangan a Meno je asi 700 metrů, bohužel silnej proud nedovoluje mezi nima sám přeplavat. Dneska bylo navíc moře trochu rozbouřený a tak i naše malá loď měla co dělat, kymácela se divoce ve vlnách a nakláněla se do takovejch úhlů, že jsme se museli držet a já měl poprvé na lodi strach. Obličeje některejch turistů zbledli a očima těkali po ostatních, co bude. Indonézani se smáli a dělali jako by se nechumelilo. Později jsem se dozvěděl, že při transportu mezi ostrovama je kymácení běžný, ale turisti to moc nedávaj a občas panikří, propadají histerickejm záchvatům a někdy i brečí :)

Vyfoceno když už jsme se dostali z nejhoršího

Vyfoceno když už jsme se dostali z nejhoršího

Bezpečně jsme přistáli na Gili Meno, nejmenším ze tří ostrůvků, asi jen kilometr v průměru. Nejen že je Meno nejmenší, ale zároveň i „nejzaostalejší“ a nejméně turisticky navštěvovanej, což z něj dělá můj nejoblíbenější z Gili ostrovů. Na ostrově byl kromě pár malejch resortů a bungalovů jen jeden hostel. Eco Hostel na Gili Meno je celej postavenej rukama cestovatelů a to z přírodních materiálů, jako je bambus nebo dřevo. Většinou ho obývají hipíci a eko-aktivisté. Když jsme do hostelu dorazili my, byla tu jen jedna eko-aktivistka z Ruska. Ubytovali jsme se v luxusním apartmá – v penthausu s výhledem na moře. Hostel byl opravdu parádně postavenej, i když měl pár nepraktických eko-překážek, jako suchý záchody, mořskou vodu v koupelně, nebo nepřítomnost internetu.

Eco Hostel

Eco Hostel


Všechno je ručně vyrobený z přírodních materiálů

Všechno je ručně vyrobený z přírodních materiálů


Vzadu bar a recepce

Vzadu bar a recepce


Náš Penthouse

Náš Penthouse


Výhled z našeho penthousu

Výhled z našeho penthousu

První večer jsme zašli do nejbližšího baru na jedno pivko, což bylo skoro až na druhý straně ostrova. Ruská eko-aktivistka Valerie nás zasvětila do svých eko-plánů a souhlasili jsme, že s ní zítra půjdeme sbírat odpadky.
Druhý den ráno jsme si k snídani udělali skvělý palačinky a vyrazili šnorchlovat. Já bez ploutví, prsty u nohou jsem měl celý rozedraný. Společně s Valerií a Lukem jsme proháněli ryby a želvy, plavali pod vodou kolem útesů a trénovali potápění do co největších hloubek. I bez přístrojů se dá po krátkym tréningu potápět až do dvaceti metrů. Bez ploutví to ale jde těžko a je to vysilující.
Odpoledne jsme vyrazili na sběr odbadků z pláží. Odpad je obecně v Indonésii velkej problém, místní jsou zvyklí zahazovat odpad kde je napadne, klidně i do moře. Odpad tu nikdo netřídí, nikdo ho nesváží, každej si ho likviduje sám a to pálením. Pálí se všude a pálí se všechno. Pro Indonésii je tak typickej zápach spálenýho plastu. Ještě jsem nebyl v zemi, která by se k odpadu chovala tak neekologicky a tak lhostejně jako Indonésie.

Vyrábíme palačinky

Vyrábíme palačinky


Luke Valerie a já

Luke Valerie a já


Odpadky

Odpadky


Připadáte si tu, jak o několik desítek let zpátky v čase

Připadáte si tu, jak o několik desítek let zpátky v čase

Eco Hostel na Gili Meno proto pořádá pravidelně výpravy za odpadem. Říkají si Trash Heroes. Bohužel v Hostelu nikdo kromě nás nebyl a tak jsme vyrazili jen tří. Cestou jsme pobízeli místní i turisty, ať se k nám přidaj, ale turisti jsem klopili oči a místní se nám smáli. Později se k nám přidal ještě jeden Valerin Francouzkej kamarád a jeden místňák, kterej byl hrozně fajn a pořád opakoval, jak se stydí za všechny ostatní obyvatele ostrova. Nasbírali jsme odpadu co jsme dokázali v pěti lidech pobrat a vyčistili tak asi čtvrtinu pláže ostrova. Ještě že je tak malej.

Luke a Valerie - vyrážíme za odpadem

Luke a Valerie – vyrážíme za odpadem


Luke - the Trash Hero :)

Luke – the Trash Hero :)


Trash Heroes

Trash Heroes

Na večeři jsme zašli do jednoho z místních levnejch Warungů, tenhle se jmenoval PakMan a chlápek co tam vaří je hrozně fajn. Povídal nám o svym životě, jen stěží jsme mu dokázali uvěřit, že kdysi býval sečtělej architekt a teď se podržte – že byl spolužákem Baraka Obamy, současnýho prezidenta Spojených Států! Obama prý zamlada studoval v Indonésii a tenhle chlápek, co vaří jídlo za 30 Kč na ostrově s populací 200 lidí a bydlí v malý dřevěný chatrči, byl spolužák prezidenta USA :)

Pakman - spolužák Baracka Obamy

Pakman – spolužák Baracka Obamy

Zbytek večera jsme strávili povídáním při svíčkách v Eco Hostelu. K tomu jsme měli vyhlídku na velkolepou show. Mount Rinjani na nedalekym ostrově Lomboku už dva týdny chrlí dým a popel do ovzduší a tenhle jemnej popílek jak stoupá do několikakilometrový výšky zkrz mraky způsobuje elektrostatický výboje a nad sopkou se tak blýská, jakoby tam byla pořádná bouřka. Tu noc jsme každých pár sekund viděli blesk, co rozsvítil na okamžik celou pláž před námi i ostov Lombok. Byla tu úžasná a děsivá podívná zároveň.

Východ slunce z našeho penthousu - slunce vychází přesně za soptící Mt Rinjani

Východ slunce z našeho penthousu – slunce vychází přesně za soptící Mt Rinjani

A je tu třetí den na Gili Meno, na ostově, kde jako by se zastavil čas. Připadáme si tak daleko od civilizace, žijeme v bambusový chýši, svítíme se svíčkama a tak nás ani netrápí ty častý výpadky elektřiny celýho ostrova. Elektřina a mobilní signál tu jsou luxus :) Na ostrově vlastně ani není pouliční osvětlení a tak v noci všichni chodí se svítilnama. Tohle všechno je sice hrozně super a baví mě to, ale pak je tu pár věcí, který opravdu vadí. Když pominu suchý záchody a slanou vodu v koupelně tak je to hlavně špína a prach. Eco Hostel a vůbec celej ostrov je neskutčně prašnej. Prach je všude na zemi i ve vzduchu a není před ním úniku. Když něco necháte pár minut ležet, laptop, foťák, telefon, tak na to hned napadá jemnej prach a to je u elektroniky problém. Špína, prach a písek je všude kolem, v kuchyni i ve vaší posteli. Jakmile uděláte pár kroků z koupelny, špína se na vás hned zase nalepí.
Další nechuťárna vás čeká v koupeně a v kuchyni Eco Hostelu. Kouhoutky jsou pokrytý nánosama kamene od slaný vody, rzí a špínou, v kuchni pak vládne rez a špína. Celý to působí hodně nehygienicky.
A tak jsme se rozhodli, že tři dny stačí a vydali jsme se na třetí z ostrovů – Gili Air. Ten je kombinací obou předchozích, má střední velikost a přestože je civilizovanější než Gili Meno, není tak turisticky vytíženej jako Gili Trawangan.

Západ slunce na Gili Meno - v pozadí ostrov Gili Trawangan

Západ slunce na Gili Meno – v pozadí ostrov Gili Trawangan

Našli jsme si tu pěknej home-stay, nebo spíš homestay si našel nás hned v přístavu, chlápek byl snaživej a příjemnej a my si chtěli vyzkoušet kromě hostelů i něco jinýho a tak máme za krásných 200.000 rupií (400 Kč) pěknej malej bungalov sami pro sebe. To že máme jen jednu postel nějak na jednu noc zkousnem. Cena za levný bungalovy je v Indonésii paradoxně stejná nebo nižší než za dvě postele v hostelu.

Cesta z Gili Meno na Gili Air

Cesta z Gili Meno na Gili Air


Chlapík co nám v přístavu nabídnul bungalov

Chlapík co nám v přístavu nabídnul bungalov


Naše ubytování

Naše ubytování

Další den ráno jsme si dali snídani, co byla v ceně bungalovu a vyrazili šnorchlovat, já si dal pod ploutve ponožky aby mě neboleli ty sedřený prsty a znova jsme se proháněli mezi útesama, rybama a želvama. Dneska jsme jedu želvu následovali až do patnáctimetrový hloubky. Tak hluboko se už dokážeme potopit.
Luke musí dneska odjet zpátky na Bali a tak jsme se v poledne rozloučili. Jeho společnost jsem si ohromě užil, jsme oba dost podobní povahou a tím, co chceme od života a tak si jsem jistej, že se ještě někde ve světě potákáme.

Posted in Jihovýchodní Asie at Prosinec 13th, 2015. No Comments.

7.11.2015 Indonésie – Cesta na Gili Islands

Včera jsem se vrátil z Ubudu zpět do Kuty a zabookoval jsem si na dnešek loď na Gili Islands – to jsou tři Malý ostrůvky u ostova Lombok – Lombok je asi 30 km od ostrova Bali. Na Lomboku jsem chtěl původně vylézt na tu sopku Mount Rinjani, ale to teďka nejde, když soptí.
Dneska v sedm ráno mě vyzvedl shuttle bus a odvezl do přístavu Padang Bai, odtamtud vyplouvá každý den spousta lodí na Lombok a Gili Islands. Já zvolil tu nejlevnější speedboat (pomalou lodí se pluje půl dne) a za málo peněz jsem taky měl dost málo muziky. Loď byla nacpaná (asi 150 lidí), miniaturní sedačky a žádný místo pro zavazadla. Nebyla tam klimatizace, jen malý okýnka a tak ze mě pot jen lil, za ty 3 hodiny plavby jsem vypil 1,5 litru vody a ani se mi nechtělo na záchod, všechno jsem to vypotil.

Gili v Indonéštině znamená malý a opravdu jsou ty ostrůvky v porovnání s Bali miniaturní

Gili v Indonéštině znamená malý a opravdu jsou ty ostrůvky v porovnání s Bali miniaturní

Krátce po poledni jsme dorazili na první z Gili ostrovů, Gili Trawangan, který je největší a nejrozvinutější z těch tří. Přesto tu neexistují silnice a nenajdete tu motorový vozidla. Žádný auto, žádnej skůtr. Na Gili Islands se dopravuje buď na kole nebo pomocí drožky kterou tahaj malý koníci (nejsou to poníci). Dělá to tak z Gili ostrovů ten správnej dovolenkovej ráj. Pláže jak z fotek v turistických průvodcích a všude po obvodu ostrova rozesetý bungalovy, malý resorty, restaurace a bary. Ulice jsou buď dlážděný a nebo jen prašný cesty. Všude plno bílýho písku, slunce a nádhernýho moře s tisíci odstíny modrý barvy.

Gili Trawangan ani nemá přístav, loď přistála na pláži

Gili Trawangan ani nemá přístav, loď přistála na pláži


Nádherně modrá voda je všude kolem Gili ostrovů

Nádherně modrá voda je všude kolem Gili ostrovů


Prostě paráda

Prostě paráda


Po celym obvodu ostrova jsou restaurace a bary s pohodovou plážovou atmosférou

Po celym obvodu ostrova jsou restaurace a bary s pohodovou plážovou atmosférou


Drožka, nejrychlejší transport po ostrově

Drožka, nejrychlejší transport po ostrově


Další možností dopravy po ostrově jsou písečný kola

Další možností dopravy po ostrově jsou písečný kola


Hlavní ulice Gili T. Chapík měl vozejk plnej vajec

Hlavní ulice Gili T.
Chapík měl vozejk plnej vajec


V pozadí ostrov Lombok. Není to daleko

V pozadí ostrov Lombok. Není to daleko


Jedna z vedlejších ulic

Jedna z vedlejších ulic


Nákladní přístav - překladiště. Spousta stavebních materiálů a rýže

Nákladní přístav – překladiště. Spousta stavebních materiálů a rýže


Asfalt tu na ostrově nenajdete, jen prašný cesty

Asfalt tu na ostrově nenajdete, jen prašný cesty

Našel jsem si nejlevnější hostel na ostrově (130.000 rupií na noc – 260 Kč) a vydal jsem se na procházku okolo ostrova. Celej jsem ho obešel za dvě hodiny, má jen 2 km v průměru. Když jsem dokončil kolečko, plácnul jsem sebou do vody. Byla tak horká a krásně čistá. Všude kolem ostova jsou korály a tvoří tak ochranej prstenec, mělčinu která rozbije vlny a vy si tak připadáte jako v obrovskym mělkym bazénu. A tak jsem si tam jen tak ležel a nechal se unášet.
Na večer jsem se vrátil na západní pláž, kde jsou přímo v moři parádní houpačky a při západu slunce to vypadá opravdu úchvatně. V oblasti houpaček jsou korály porostlý mořskou trávou a mezi trávou je zachytanej písek. Na pohled i na dotek to je jako trávník v parku, jen zatopenej 20cm vody. A tak jsem si tam na tom mořskym trávníku dřepnul do vody a koukal na zapadající slunce.

Hostel La Boheme - majtelem je Francouz kterej si i rád povídal s hosty

Hostel La Boheme – majtelem je Francouz kterej si i rád povídal s hosty


Vzadu je malá kuchyňka, napravo bar, nalevo pokoje a nahoře relaxační zóna

Vzadu je malá kuchyňka, napravo bar, nalevo pokoje a nahoře relaxační zóna


Střed ostrova moc hezkej není, hromady odpadků, sem tam kráva, rozpadlý chatrče místních lidí a neustálej smrad z pálení odpadu

Střed ostrova moc hezkej není, hromady odpadků, sem tam kráva, rozpadlý chatrče místních lidí a neustálej smrad z pálení odpadu


Západ slunce na houpačce

Západ slunce na houpačce

Posted in Jihovýchodní Asie at Prosinec 3rd, 2015. No Comments.

5.11.2015 Bali, Indonésie – Čtvrtý výlet

Dneska jsem toho bohužel neviděl moc nového. Vyrazil jsem tentokrát opravdu brzo, vyjížděl jsem v osm, chtěl jsem podniknout co největší výlet. Vydal jsem se do západní části Bali a pak nahoru na severní pobřeží přez hory. Ta část už bohužel není moc zajmavá a tak jsem se rozhodl vrátit přez jezera, kde jsem byl předevčírem. Už jsem z toho ježdění unavenej, přecijen jsem za posledních 5 dní najezdil 800km na skůtru a ten na dlouhý cesty neni moc pohodlnej. Taky už mám až dost toho slunce, co na mě pálí celej den.

Občas někam odbočíte za hezkou scenérií ale rozbitá cesta vám nedovolí jet dál

Občas někam odbočíte za hezkou scenérií ale rozbitá cesta vám nedovolí jet dál

Dorazil zpátky na hostel ve dvě odpoledne a strávil zbytek dne odpočinkem a editací fotek. V následujících dnech jsem se chtěl podívat na vedlejší ostrov Lombok a Gili Islands. Na Lonboku jsem chtěl vylézt na sopku Mount Rinjani, ta ale před třemi dny eruptovala a chrlí spousta kouře a prachu. Výstup na sopku je tak ze hry a otázkou je, jestli vůbec stojí za to jet na ten Lombok.

Čtvrtá výprava - dvakrát jsem dneska překročil hory ve výšce 1000 a 1400 metrů

Čtvrtá výprava – dvakrát jsem dneska překročil hory ve výšce 1000 a 1400 metrů

Ukážu vám dneska alspoň jedno z mých oblíbených Indonézkých jídel, Sate Babi. Je to vepřový na špejli, s rýží. Vepřový maso se namáčí v omáčce a griluje, pak znova namočí a znova griluje a takhle několikrát dokola. Rýže se vaří zpravidla v listech od banánový palmy (pokud jsem správně rozumněl), ale způsobů přípravy rýže je víc, každý to dělá trochu jinak.
Cena za Saté Babi se pohybuje od 15 do 20 tisíc rupií (30-40 Kč).

Sate Babi

Sate Babi


Takhle se griluje vepřový na špejli

Takhle se griluje vepřový na špejli


Rýže se vaří v košíku upleteném z listů

Rýže se vaří v košíku upleteném z listů


Celý stánek je postavený na motorce a je tak mobilní

Celý stánek je postavený na motorce a je tak mobilní

Posted in Jihovýchodní Asie at Listopad 30th, 2015. No Comments.