Zápisník úžasnejch zážitků

U tety a strejdy jsem strávil celkem 4 týdny. Hlavním úkolem bylo prodat auto, což se povedlo až po třech týdnech, ale nakonec za docela slušnou cenu. Dalo to dost práce dát ho dokupy:
Nejdřív jsem musel opravit všechny škrábance. Pomocí brusnýho papíru a speciální barvy jsem většinu z nich odstanil beze stop, jako by tam nikdy nebyli.

Zadní nárazník byl celej dotlučenej

Horší to bylo se stropem auta, kde se odlupovalo čalounění a drželo už vpodstatě jen na několika připínáčcích. Na internetu jsem si našel postup, jak přesně to sám opravit, ale zabralo to hodně času.

Nejřív jsem rozebral všechny plasty ve vnitřku auta a uvolnil skořepinu střechy, kterou jsem celou vyndal.

U Martina v garáži jsem pak strnul původní čalounění, který se už nedalo použít a začal čistit skořepinu střechy. Původní lepidlo tvořilo jakousi lepkavou pěnu, která hrozně lepila a nešla sundat.

Sehnat nový lepidlo nebyl problém. Horší to bylo s novou látkou na potah. Pořeboval jsem něco pružnýho, aby látka dokázala kopírovat skořepinu, která je zahnutá a má několik výklenků. To se mi sehnat nepodařilo a musel jsem se spokojit s obyčejnou levnou látkou, která má jen minimální vůli. Aplikovat na skořepinu lepidlo a pak na to šikovně přiložit látku byla chirurgická operace, ale nakonec se mi to nějákym zázrakem docela pěkně povedlo.

Skořepinu jsem dal zpátky do auta na svoje místo a vrátil všechny interiérový plasty. Byl jsem se svojí prací moc spokojenej, ale nevim jestli to stálo za dva celý dny práce. Už to nikdy znova nechci dělat.

K mému velkému zklamaní můj krásnej novej strop začal po pár dnech parkování na sluníčku povolovat a látka se zase trochu prověsila. Na vině je levná nepružná látka, která byla v rozích příliš napnutá a lepidlo to neudrželo. Tak jsem koupil pár připínáčku ve stejný barvě jako látka a trochu tomu lepidlu pomohl :)
Další problém byl dostat auto přez technickou prohlídku, což se nakonec taky povedlo a musel jsem zaplatit novou registraci na auto.
Ani s inzerátama na prodej jsem neměl moc štěstí. Za první dva týdny jsem měl jen jednoho zájemce a tak jsem auto vzal na Backpacker Car Market na Kings Cross v Sydney. Tam jsem auto zaparkoval v garáži a stál u něj celej den, zatímco ostatní cestovatelé chodili okolo a koukali na auta. Druhý den na marketu se nakonec povedlo a auto koupili dva Kanaďani.

Tohle auto mi způsobilo tolik starostí a stálo mě tolik peněz, že jsem se s ním ani nerozloučil. Jsem rád, že je konečně pryč a já můžu opustit Austrálii a vydat se na další dobrodružství.