4.11.2015 Bali Indonésie – Východní Bali
Třetí den v sedle a tentokrát jsem se vydal na průzkum nejvýchodnější části Bali, kde se hory potkávají s mořem a vznikají tak parádní scenérie. Vyrazil jsem dneska o něco dřív, abych se nemusel vracet za tmy, ale na tý nádherný silničce podél pobřeží jsem zastavoval kvůli fotkám každých pár metrů a tak jsem nabral zpoždění. Od pobřeží jsem se chtěl vrátit zkrz hory, ale nakonec jsem se musel otočit protože cesta byla příliš rozbitá.
Po cestě od pobřeží jsem se alspoň stavil u chrámu Pura Besakih, který je snad jeden z těch největších a zároveň nejturističtějších. Místní se toho chytili a snaží se tu z turistů vymámit peníze. Nejdřív jsem musel zaplatit vstupný 25.000 rupií a parkovný 5.000 rupií. Zároveň mi řekli, že do chrámu se smí jen se šátkem kolem pasu (jako sukni), má to nějákej náboženskej význam. Za půjčení šátku jsem zaplatil 10.000 rupií. Tím jsem si myslel že je vše vyřízeno a vydal jsem se ke chrámu. Tam mě hned odchytla ženská, že prej do chrámu musim přinýst nějáký dary. Nutila mi kytičku a vonný tyčinky. Dal jsem jí zbytek rupií co jsem měl u sebe (asi 5.000) a vešel do chrámu. Tam mě odchyt další chlap a prej do chrámu smím jedině s průvodcem. Tak jsem mu řekl, že už žádný peníze nemám a on mě poslal chrám obejít okolo vnějších zdí, že prej dovnitř bez průvodce nemůžu. Naštvanej jsem v tý sukni a s kytkou v ruce začal pochodovat okolo zdi. Naštěstí netrvalo dlouho a našel jsem boční vchod, kudy jsem se dostal dovnitř. Bohužel ty jejich chrámy moc nechápu. Je to vždycky taková chaotická směsice staveb a těžko říct co k čemu slouží, pokud to teda vůbec má nějakej význam. Chybí mi v těch stavbách symetrie. Všechno je to rozesetý bez jakýhokoli řádu, což je pro náboženský stavby netypický.
Od chrámu mě pak čekala dvouhodinová cesta domu a dojel jsem zase až za tmy, i když ne tak pozdě jako včera. Na účet jsem si dneska připsal dalších 200km.