31.10.2015 – Bali, Indonésie

Let na Bali trval asi 6 hodin a byl pohodlnější než obvykle. Obě sedadla vedle mě byli volný a tak jsem měl celou trojsedadlovou řadu jen pro sebe. Mohl jsem se i natáhnou přez všechny tři sedačky a trochu se prospat.
Hned co jsme přistáli na Bali, zalil nás horkej a vlhkej vzduch. Mistních 31 stupňů je ještě celkem ok. Dobře, že jedu mimo sezónu. První věc, co čeká každýho turistu po příletu na Bali je útok taxikářů, který se vás snaží nahnat k sobě do taxiku. Nikdo z nich vlastně nepoužívá taxametr, pokud si ho vyloženě nevydupete, ale taxametr v indonésii je obecně nesmysl, protože tu neexistují pevný ceny a všechno se smlouvá. Pokud chcete usmlouvat opravdu dobrou cenu, tak to sice trvá a musíte použít pár smlouvacích triků, ale odměnou vám bude zlomková cena. Já nakonec usmlouval taxíka z 150.000 rupií na 50.000. Tisíc rupií jsou asi 2 koruny. Indonésie je sice velice levná, ale místní, když vidí bělocha, okamžitě nastřelí cenu určenou pro Australany. Australani mají tolik peněz, že se ani smlouvat nesnaží a ceny jsou peo ně směšný. Nemůžete se pak na prodejce zlobit, že si vám řeknou třeba o pětinásobnou cenu, než je skutečná hodnota.

Ostrov bali, dole hlavní město Denpasar a jeho část turistická část Kuta

Ostrov bali, dole hlavní město Denpasar a jeho část turistická část Kuta

Ubytoval jsem se v levnym hostelu v centru Kuta, vlastně v nejturističtějšim místě z celýho Bali. Chtěl bych tu potkat a vyzpovídat co nejvíc cestovatelů, než se pustím dál. Cena za noc je 65.000 rupií a to se smlouvat nedá. Levněc už to nejde :) Je to docela ok hostel, na to že je Indonézkej. Není moc čistej, sprchy a záchody docela děs, na záchodech ani není toaletní papír. V indonésii je na záchodech většinou jen jakási sprchovací hadice. Hlavně že mají na pokojích klimatizaci. Bez ní se tu spí jen těžko.

Bedbunkers Hostel, Kuta

Bedbunkers Hostel, Kuta

Indonézani jsou velice přátelští lidé a na kažýho turistu se usmívaj. Nejvíc přátelští a usměvaví jsou samozřejmě prodejci, co se vás snaží nahnat k sobě do krámu, nebo do některýho z masážních salónů. V postatě v naší ulici jsou jen hotely, krámky a masážní salóny. U každýho krámku sedí prodejce a u každýho masážního salónu skupina děvčat. A každej z nich vás při průchodu osloví a snaží se vám něco prodat. Tak si to představte :)

Obchůdky v ulicích

Obchůdky v ulicích

Já se první večer hned vydal na misi najít simkartu do telefonu, abych měl internet, dál kadeřnictví a jídlo. Simkarta byla nejsložitější, mají tu tři operátory, každý operátor má několik různých balíčků a nikdo z prodejců vám není schopnej vysvětlit, jak co funguje. Pokud prodejce nemá ve svym obchůdku co potřebujete, nasedne na skůtr a mává na vás, ať jedete s ním do krámku jeho kamaráda. Platí tu, že kdokoli vám dokáže sehnat cokoli. Kadeřnictví najít nebyl problém, většina masážních salónů zároveň slouží jako kadeřnictví. Jenže slečna po chvíli hledání ohlásila, že nemůže najít nůžky a že mě vezme strojkem :D Tak jsem hledal dál a tam zase neměli kadeřníka. Tak ho zavolali a za 5 minut přifrčel na skůtru. Takhle to tady funguje. Všechno je v obrovskym chaosu a všechno jde, když zákazník zaplatí.
Když už mluvim o chaosu, je třeba zmínit místní dopravu. Ta vám bude na první pohled připadat naprosto šílená. Dopravní předpisy tu neexistují a každej jede, jak uzná za vhodný. Ulice jsou uzoučký, sotva pro dvě auta vedle sebe, ale mimo aut se tam prohání stovky skůtrů. Tipoval bych, že na každý auto v ulici připadá tak 5 skůtrů. A ty se volně motají a proplétají okolo aut. Řidiči skůtrů využívají každou skulinu mezi auty, sebemenší škvíru v dopravě a občas využívají i chodníky na předjíždění. Nejvíce nově příchozího turistu překvapí křižovatky, kde se proudy aut a skůtrů kříží, bez jakýkoli přednosti a bez semaforů. Všichni naráz na křižovatce prostě jedou a navzájem se vyhnou. Přitom si často pomáhají troubením. Občas to vypadá, že přednost má ten, kdo nejvíc troubí. Troubení neodmyslitelně patří k místnímu stylu řízení a místní tím dávají ostatním na vědomí „pozor jedu“. Takže troubí například při předjíždění, odbočování, nepřehledných zatáčkách apod. na první pohled to vypadá jak neskutečnej chaoz, ale nějak to funguje, doprava je tu plynulá a nehodu jsem žádnou neviděl.

Ulice Bali

Ulice Bali

No a nakonec jsem našel i třetí věc ze svýho listu, a to jídlo. V ulici máme spoustu restaurací, ale ty jsou určený pro turisty a jsou drahý a většinou maji nějáký světově standartní jídlo. Pokud chcete něco levnýho a místního, musíte odbočit do vedlejších uliček a najít něco, kde je spousta místních a žádní turisté. Dobrá indonézká večeře stojí okolo 20.000 rupií (40 Kč), to je asi čtvrtina ceny co účtují restaurace pro turisty a jídlo je skvělý, podobá se asijskýmu.
Zbytek večera jsem strávil průzkumem okolí. Líbí se mi tady, baví mě sledovat tem místní chaoz a dohadovat se s místníma obchodníkama :)

Nejtypičtější jídlo pro Indonesii je Nasi Campur, což je rejže a 4-6 příloh podle výběru. Vybírat si můžete asi ze 12ti různejch příloh. Cena většinou 20.000 rupií, někdy i míň

Nejtypičtější jídlo pro Indonesii je Nasi Campur, což je rejže a 4-6 příloh podle výběru. Vybírat si můžete asi ze 12ti různejch příloh. Cena většinou 20.000 rupií, někdy i míň

Market s jídlem

Market s jídlem

Posted in Jihovýchodní Asie by Luigy at Listopad 20th, 2015.
Tags: , , ,

Leave a Reply

*